Destinace temna

Kapitola 5

„Jsou pryč." řekla Kyra udýchaným hlasem.

Alec se otočil ke Kyře a na chvíli se zamyslel.

„Já si je najdu." dodal a ovinul svou paži kolem Dylanova zkřehlého těla.

„Pojď. Odvezu tě, převlékneš se do něčeho suchého. A hlavně teplého." řekl přísně Alec a vedl Dylana ke svému autu.

Kyra je jen hořce pozorovala.

„Můžeš jet s námi. Zavezu-"

„Nechci." odsekla Kyra.

„Nevěřila jsem, že se ti to povede, když jsem ti podala tu dýku. Myslela jsem..." zadívala se na moment do prázdna. Její zelené duhovky odrážely paprsky rozednívajícího slunce, zatímco hledala správná slova.

„Nevím, jak jsi to způsobil, ale není to dobré." dodala. Její výraz nyní vypadal, jako by se snažila dát průchod slzám, ale žádné nepřicházely.

„Kyro." Alec přistoupil pár kroků jejím směrem.

„Nepřibližuj se." řekl najednou a rychlým krokem se rozešla směrem k panství.

Alec její reakci nebral vážně a odvedl Dylana k autu.

„Kam to jedeme?" zeptal se Dylan zvědavě, když zjistil, že nemíří směrem k jeho domu.

„Do nemocnice." rozhodl Alec.

„No dobře." souhlasil Dylan. Z jeho hlasu byl cítit strach. Netušil, jak bude vysvětlovat detaily něčeho, čemu sám nerozuměl a co bylo zároveň nemožné. Ostatně, mluvení byl připravený přenechat Alecovi.

Když dorazili na místo, Alec prudce zabrzdil a otevřel Dylanovi dveře. Pak oba vtrhli do budovy nemocnice.

Alec sebejistě zamířil ke kanceláři Samanthy, ale byla zamčená. Už chtěl vytočit její číslo, když se za ním ozval ženský hlas.

„Něco naléhavého?" zeptala se vážně Sam. Svírala při tom v ruce dokumenty pacientů.

„Ano. Můžeme někam stranou?"

Sam bez zaváhání chytla Aleca za paži a vedla ho dlouhou chodbou. Alec dal znamení Dylanovi, aby je následoval.

„Je nastydlý." řekla Sam hned jakmile za Dylanem zavřela dveře nemocničního pokoje.

„Co se stalo? Kvůli tomu jsi nepřišel..." dodala.

„Vlastně přišel."

Sam se váhavě zadívala na Dylana a zpět na Aleca. Ten přistoupil k Sam a chvíli si s ní něco šeptal. Dylanovi bylo jasné, že to nebude jednoduché, ale přeci jen si vzpomněl na incident s ylger.

Sam se na chvíli posadila na lůžko a praštila vedla sebe soupisem dokumentů.

Její bezmocný výraz nezaručoval slibné řešení. I Aleca tím znepokojila, protože takhle bezradnou ji ještě neviděl.

„Nejdřív potřebuje čisté šaty-"

„Jo, jasně." řekla polohlasně.

„Ani nevím, co ti na to říct. Myslíš, že ti můžu pomoct?" zeptala se nakonec.

„Prohlédni ho. Tak jako by byl normální pacient."

„Ale on není normální pacient! Do prdele..." zvedla se Sam a pohlédla na Dylana.

„Pojď se mnou. Lexy... dej se do kupy."

Pak spolu s Dylanem odešla z místnosti.

Alec se rozhodl zatím počkat v autě. Přitom přemýšlel o tom, co se v posledních pár dnech událo. Také si vzpomněl na Vianne a na to, že se v řešení případu neposunul ani o krůček kupředu. Na svém mobilu měl zmeškané hovory a nepřečtené zprávy jak od Johna, tak od forenzního týmu. Kdyby byl Alec normální vyšetřovatel, následky toho, že se delší dobu neozval a ani se neukázal v kanceláři by měli odlišný spád. Ale jeho práce byla jiná. Už od chvíle, co se s ním John poprvé setkal, tušil, jak je zvláštní.