Hard touch 2

4. ''Vtipálku''

''Nemůžu být tady, jen mi to tu všechno připomíná. Harryho i malýho. Já chci svoje dítě zpátky, musí ho oživit, chci svoje dítě'' ležela jsem, koukala před sebou a brečela. Brečela. Bolelo mě u srdce, sestra mi už píchla další léky na uklidnění, ale já nemohla usnout. 

Po hodině nekonečného brečení jsem konečně usla. 

''Mary, jestli si se mnou nebudete povídat, nebude to o moc lepší. Musíme si o tom promluvit. Prosím, děláte to těžší jenom sobě.'' opakoval mi už asi po desáté psychiatr. Po tom co se stalo jsem se šprajcla. Dneska mě mají pustit domů. 

''Dobře, fajn. Umřelo vám někdy dítě? Porodil jste mrtvé dítě? Nosil jste někoho devět měsíců po srdcem a pak jako by nic? Myslím že ne, tak mi přestaňte říkat co mám dělat. Prostě mi předepište další prášky, abych měla nějaké i na doma a je to.'' odsekla jsem. Je mi jedno jak s kým mluvím. Vlastně mě prudí.

''Víte co, nic vám nepředepíšu, až si uvědomíte co se vlastně děje přijďte a můžeme si o tom promluvit. Když takhle chcete pokračovat tak prosím. Ale zkončíte u alkoholu nebo u drogách, to chcete?'' zkusil to na mě jinak. Ale se mnou to ani nehlo.

''Je mi to jedno, nashle.'' otočila jsem se na druhý bok a neodpovídala na jeho další stupidní dotazy.

''Brzy na viděnou'' a práskl za sebou dveřmi. Dneska jsem první den nebrečela, vlastně jsem ani neměla co brečet. 

''Tak můžeme domů kočko?'' ozval se v místnosti Jeremy.

''Ještě tady nebyl doktor, ale sbalit se můžu.'' postavila jsem se, do tašky jsem si naházela věci které jsem tu měla, oblékla jsem si svoje oblečení a cítila se sakra pohodlně. A právě v čas, přišel doktor.

''Tak koukám, že jste hotová. Tady mi to podepište a můžete jít'' podal mi papír který jsem ihned podepsala, vzala tašku a rychle odešla ven. Zastavila jsem se až před Jeremyho autem.

''Hele Mary, nemusíme se o tom bavit, ale chci vědět že jsi v pohodě'' opřel mě o auto Jeremy. 

''Jsem v pohodě'' naklonila jsem se k němu, chytla ho za zátylek a políbila ho. Když jsem se od něj odtrhla nasedla jsem do auta. Jeremy tam stále stál a koukal před sebe. 

V tomhle těžkém období mám snad právo někoho mít ne? Můj život potřebuje změnu. Změním se. Pořád se jenom lituju, brečim, každý den někoho oplakávám ale s tím je konec. Vždyť mi bude 21, mám právo si užívat ne? Tímto dnem to začíná.

''Tak jo, jedeme domů?'' konečně přisedl Jeremy. 

''Vlastně do kadeřnictví na jedeatřicáté a můžeš jet domů, zařídím si pár věcí a přijedu.'' řekla jsem mu s klidem.

''Jsi si jistá?'' zeptal se mě podezřele.

''Jeremy'' napenula jsem ho.

Vystoupila jsem z auta a zamířila rovnou do kadeřnictví.

''Mary'' vrhl se na mě Brad. To je můj kadeřník, mimochodem je gay.

''Ahoj, ráda tě zase vidím'' objala jsem ho.

''Tak pojď posaď se a řekni co je nového'' hodil přes mě ten kadeřnický plášť.

''Právě proto jsem tu. Minulos hážu za hlavu, i když jsem toho zažila hodně a bylo to krásný, ale i těžký. Do mé změny patří i účes rak šup, změň mě'' zasmála jsem se a nechala ho aby si s mými vlasy dělal co chce. Věřím mu, je to dobrý kadeřník a vím že by mi na hlavě neudělal žádné hnízdo.