Hard touch 2

7. ''Holčičko''

''Že stále nemám dost'' a začala mi líbat prsa.

Nevím kolikrát jsme se ještě milovali, jen vím, že jsme usli až za svítání. 

''Co budeme dělat?'' ptá se mě Harry. Ležím mu v náručí zamotaná do deky.

''Půjdu do sprchy a pak nevím'' pokrčila jsem rameny.

''Takhle to nemyslím'' hlesl Harry smutně.

''Tak jak?'' vymotám se z jeho sevření a sednu si. Deka mi sjede dolů. 

''Můžeš, prosím, aspoň, teď. Prostě se zahal!'' vrazil mi deku zpátky na tělo. Musela jsem se zasmát. 

''Co budeme dělat do budoucna. Co je před námi?''

''Harry nic se nemění, stalo se toho hodně, ale jsme stále stejní'' pohladila jsem ho po tváři a sedla si na něj.

''Takže budeme obcházet bary, pít a večer se milovat celou noc?'' nadzdvihl obočí. 

''S tím posledním souhlasím, ale no tak. Můžeme dělat co se nám zachce. Ty se vrátíš do práce a já si třeba taky nějakou najdu'' 

''Ne, to ne. Ty pracovat nebudeš'' zavrtil hlavou a za zátylek si mě přitáhl blíž k sobě. 

''Miluju tě'' šeptl a dlouze mě políbil.

Řekl to, řekl to sám od sebe. A bylo v tom něco. Bylo v tom to co mi celou tu dobu chybělo. Ta jistota, ta láska. A teď to tam najednou bylo. Bylo to znát i v polibku. Jo včerejší noc všechno změnila.

''Jdu do tý sprchy, uděláš zatím něco k jídlu?'' zeptala jsem se ho poté co jsem se od něj odtáhla. 

''Hmmm'' nesouhlasně zamručel.

Zvedla jsem se z něj dřív než stihl něco vymyslet a jak jsem se zvedla sjela ze mě deka. Šla jsem tedy do koupelny nahá.

''Mary'' zahučel Harry. Nahlas jsem se zasmála a rychle zaběhla do koupelny kde jsem se zamkla. Chci chvilku vypnout, nechci aby mi tam vlezl Harry.

Nechala jsem chvíli odtékat vodu. Zatím jsem se na sebe koukala do zrcadla. Ta hnědá uměla barva mých vlasů mi tak moc připomínala to období bez Harryho. 

''Jsi kráva'' zakroutila jsem na sebe hlavou.

 **

''Lásko, já vím,  že není lehké o tom mluvit, ale neměli bychom zařídit pohřeb?'' zeptal se mě Harry při jedení snídaně. Hrklo ve mě. Na to jsem úplně zapomněla. Nebo ne? Myslela jsem na to, ale nikdy jsem si to nechtěla připustit. Je vlastně na nás jestli u toho budeme nebo ne. 

''Jo asi bychom měli. Jak to uděláme?'' dala jsem si do pusy (pzn. při psaní slova pusy, jsem si vzpomněla na našeho pana prezidenta a nemůžu se přestat smát. To slovo úplně ztratilo svůj význam) další kousek palačinky.

''Ty si rozmysli jestli tam budeme jenom my, nebo tam budeš chtít pozvat i někoho dalšího a zbytek nech na mě.'' usmál se na mě a napil se čerstvě vymačkaného pomerančového džusu.

''Děkuju'' kývla jsem a poté věnovala všechnu pozornost jídlu. 

Čekala jsem až dojí i Harry abych mohla uklidit ze stolu.

''Dám si sprchu a půjdu do města. Chceš tam něco?'' zvedl se od stolu a pomalu šel směrem do ložnice.

''Ne, ale mohl bys zajet na nákup'' 

''Tak já nám koupim i oběd, nevim kdy přijedu'' a zmizel mi u dohledu. 

Poté co jsem uklidila všechno nádobí do myčku jsem si vzala mobil, notebook a papír s tužkou a sedla si do obýváku. K tomu jsem si ještě zapla televizi na program MTV, aby tu nebylo takové ticho.

Zatím co se mi zapínal notebook listovala jsem v mým telefonním seznamu a hledala někoho kdo by mohl jít na pohřeb. Nechci tam někoho jako Harryho kamarády, nebo tak. Přece jenom je to bylo miminko.

Najednou jsem narazila na kontakt 'Máma'. Kontakt jsem otevřela a koukala na zelený telefonek. 

''Tak lásko já jdu'' stál přede mnou Harry, vzal mi mobil, položil ho na stůl, chytl mě za ruku a postavil mě. Rukou mi projel ve vlasech a zastavil se na zátylku kde mě chytil. Druhou rukou mě objal kolem pasu a přimáčkl k sobě. Já jsem svoje ruce obmotala kolem jeho krku a dlouhe ho políbila. 

Řekla bych, že se Harry s tou nehodou změnil. Změnili se snad jeho city ke mně? Přijde mi jako bychom byli na začátku vztahu. Jako bychom spolu teprve začínali chodit, ale ony to budou za dva měsíce dva roky. 

''Miluju tě'' odtáhl se ode mě a koukal mi hluboko do očí.

''Já vím, běž už'' odstrkla jsem ho od sebe a zasmála se. Zatím co Harry odcházel vrátila jsem se zpátky na gauč. Když jsem uslyšela bouchnutí hlavních dveří vzala jsem mobil do ruky a kontakt vytočila. Bylo by fajn tam mít někoho jako je moje máma, i když se tak moc nechovala.

''Ano? Mary?'' ozvalo se na druhým konci po prvním pípnutí.

''Jo ahoj'' dostala jsem ze sebe jenom tohle.

''Holčičko tak ráda tě slyším, stalo se něco? Nechtěla jsem na tebe spěchat, tak jsem nechala na tobě až se ozveš. Nebo jestli se vůbec ozveš'' zněla věrohodně. Vím, že mě má ráda a lituje všeho co se mi stalo, ale přece jenom nebyla tady když jsem jí nejvíce potřebovala. Ale za vinu jí to dávat nemohu.

''Jo mamko stalo, je toho hrozně moc, kde jsi?'' začaly mi téct slzy. Představa, že bych viděla svojí matku a mohla jí všechno říct mě dostala. Dusím v sobě tolik věcí a bylo by nádherné to všechno svěřit svojí matce.

''Zlatíčko jsem asi 20km od Atlanty, kam mám přijet?'' tohle se mi na ní líbí nejvíc, na nic se neptá po telefonu. Nechce ze mě dostat co se stalo, určitě je vyděšená, ale zní v klidu. 

''Řeknu ti adresu, mohla bys přijet ještě dnes? Nejlépe hned?'' poposmrkla jsem.

''Jistě že ano, povídej'' nadiktovala jsem jí adresu našeho domu a hovor ukončila. Měla by tady být do půl hodinky, podle provozu.

Projížděla jsem kontakty dál, ale na nikoho koho bych tam chtěla jsem už nenašla. Teďka nechám na Harrym jestli tam někoho bude chtít.

Konečně jsem se dostala k tomu abych napsal další část, ale je poněkud krátká, ale přece jenom je. Doufám, že jste si užili Vánoce i Silvestra a nikomu dneska není špatně!!!! :D

LOVE U LADIES