Hard touch 2

6. ''Budeme vůbec spolu?''

''Hlavně že už je tady'' 

''Můžete ho zatím naučit pár slov. Vás si pamatuje, tak ho něco naučte'' zasmál se doktor a odešel. Lehla jsem si k Harrymu stejně jako jsem ležela před tím.  

Dva měsíce už Harry bojuje o to aby se normálně domluvil. Umí už ty základní věci jako: děkuju, prosím, mám hlad - žízeň, bolí mě hlava, ahoj a tak. Doktor říká že jeho léčba jde rychle. Jizvy po kulce mu zůstaly a je jenom utázka času kdy se od něj dozvíme co si pamatuje. Musí nám to přece říct sám. Chodit se naučil rychle, ale začátky byly těžké nejenom pro něj, ale i pro mě. Každý den se hroutil k zemi. Byl rozzuřený, myslel si že se prostě postaví a půjde, ale musel se to učit jako batole. Teď by nikdy nepoznal, že se to učit podruhé. 

Od té doby co se Harry probudil jsem s Jeremym nespala, on ani nechtěl. Asi pochopil, že to všechno končí. Jako první jsem, ale Harryho naučila 'Miluju tě'. Říkal to stále dokola, ale neříkal to jistě, říkal to jako kdyby někomu popřál hezký den. Jako kdyby nevěděl co to znamená. Naučila jsem ho to proto abych to od něj zase slyšela? Abych se ujistila, že mě stále miluje? Ale k čemu to je když jsem ho to donutila říct. 

* O měsíc později * 

Harry už mluví. Dneska by ho měli pustit domů. Po skoro půl roce ho budu mít zase jenom pro sebe. Umí mluvit, chodit, všechno je jako dřív, jen stále nevím co si pamatuje. 

''Kde teď bydlíme?'' zeptal se mě po cestě domů.

''Zatím jsem pronajala takovou malou bytovku, než se něco najde.'' usmála jsem se na něj. 

''Mary stůj.'' zatáhl mě za ruku, za kterou mě držel a obrátil mě k sobě čelem. Stáli jsem na chodníku a koukali na sebe. Já čekala co z Harryho vypadne. Ale neměla jsem dobré tušení.

''Byl jsem dlouho pryč a nevím jestli chci vědět co si dělala když jsem byl mimo, ale jedno ti řeknu. Máme spolu dítě a to spolu taky vychováme'' a políbil mě na rty. Píchlo mě u srdce. Poslední větu jsem si opakovala pořád dokola. Máme spolu dítě a to spolu taky vychováme. Máme spolu dítě. Dítě.

''H-Harry'' vykoktala jsem ze sebe.

''Ne Mary, promluvíme si doma''

Zbytek cesty jsme byli ticho. Přemýšlela jsem jak mu to řeknu a kdy mu to řeknu. Byl to jeho táta má to přece právo vědět.

''Tak jsme doma.'' otevřela jsem dveře a vešla dobnitř. Počkala až vejde i Harry a pak za ním zavřela dveře.

''Tak kde je ten drobeček?'' zašišlal když vešel do obýváku.

''Harry, tady není'' šeptla jsem.

''Tak kde je? Tys ho někomu dala hlídat nebo co?'' ptal se zaujatě.

''Asi by sis měl sednout'' chytla jsem ho za ramena a zatlačila nima domů abych ho donutila si sednou na gauč u kterého stál.

''Pamatuješ si na to jak tě Jake postřelil?'' rozhodla jsem se že začnu opatrně.

''Jo'' odpověděl ihned. Dobrá, takže tohle si pamatuje.

''Tak když tě převezli do nemocnice tak jsem tam čekala dlouho, až tě dooperujou, nebo než mi aspoň něco řeknou. Udělalo se mi špatně a oni si mysleli že budu rodit'' udělala jsem mezeru abych nabrala sílu na další vysvětlování, ale Harry mi skočil do řeči.

''Takže si měla kompikovaný porod a teď je malej v nemocnici?'' viděla jsem naději v jeho očích. Z toho se mi udělalo špatně.

''Kompikovaný porod jsem měla, ale dítě jsem porodila mrtvé'' ticho. Harry na mě jen tak koukal a nic neříkal, ani nemrkal, nic. Jen tak seděl a koukal.