Po dlouhé době jsem se velice dobře vyspala. Koukla jsem se na hodiny a byly už tři hodiny odpoledne. Zaspala jsem skoro celý den. Oblékla jsem na sebe ten hrubý župan a vydala se najít mámu. Nemusela jsem ji hledat dlouho, protože jsem jí potkala už na schodech.
„Zrovna jsem se za tebou chystala jít. Spala jsi dlouho."
„A vyspala jsem se." usmála jsem se na ni šťastně.
„Sluší ti to, když se směješ."
„Dík, co to neseš?" všimla jsem si, že má v ruce prádelní koš.
„To jsou tvoje věci, jsou vyprané a vyžehlené, dole je zbytek a to tvoje nové oblečení už je taky nachystané dole."
„Páni, moc ti děkuji, že jsi mi s tím pomohla." Ani jsem si nevšimla, že ty tašky s novými věcmi z pokoje zmizely.
„A Elisabeth? Já vím, jak si s Dylanem nerozumíš, ale nevadilo by ti, kdyby se k nám stavil? Dlouho jsem ho neviděla. Moc by to pro mě znamenalo." Dylan, no tak toho opravdu nemusím. Dylan je matčin přítel a je šíleně bohatý. Tím šíleně myslím opravdu, opravdu hodně. Je majitelem velice úspěšné firmy a spolumajitel několika dalších.
„Ne, nevadí mi to." zalhala jsem jí, ale uhnula jsem očima, takže to pochopila. Věděla jsem, že na tohle téma se s ní nemá cenu hádat. Vyhraje. Udělala na mě tázavý pohled a já jsem jí to řekla do očí. „Nevadí mi to."
„Děkuji, jdi se nasnídat, já ti to mezitím odnesu nahoru."
Než jsem však došla do kuchyně, zaječela: „Elisabeth! To snad nemyslíš vážně?" Běžela rychle dolů ze schodů. Zastavila jsem se. Netušila jsem, o co jí jde a proč tak vyvádí.
„Co ta stěna? To jsi ty plakáty nemohla strhnout opatrněji?" rozčilovala se.
„Ehm, bylo to dobře přilepené." namítla jsem a pokoušela jsem se o úsměv.
„Ty máš vážně odpověď na vše." zavrtěla nesouhlasně hlavou.
YOU ARE READING
Sliby neúspěchu
RomansaElisabeth, dívka, která si myslela, že jí patřil celý svět. Během jedné noci se jí však život obrátil naruby - byla bez přítele, kamarádů a co víc, ztratila svou hrdost. Jak se s tím popere? Najde si nové přátele, obnoví vztahy s rodinou a dá šanci...
