Každý má noční můry, mnozí by řekli, že je to sen, někteří ho zapomenou už při probuzení, ale mé noční můry mě vždy pronásledují, stávají se realitou, ale nikdo mi nenaslouchá. Nikdo mě nevidí, né od smrti rodiny.
Má matka věděla, o tom, že jsem jiná, chránila mě a učila mě moje schopnosti ovládat, bylo to snadné s ní po roku, bratr jako policista potřebovat pomoc a já mu ji mohla poskytnout, přesto jsem nebyla schopna zabránit smrti ani jednoho z nich. Naučila jsem se, že vize mohu ovlivnit, noční můry ne.
Ano, mám vize, minulost, budoucnost, nezáleží na tom, nemám totiž jen vize. Ovládám čtyři základní živly, můj vnitřní zrak odhalí o člověku vše, můj žár léčí, ale proč mám tyhle schopnosti to netuším a snad se to ani nikdy nedozvím.
„Alexandro Darková, přestaň tam stát jako sloup a koukej si nastoupit do toho autobusu!" volal náš třídní učitel a já raději poslechla. Jsem na střední škole, brzy budu končit a momentálně jedeme na podělaný lyžařský kurz někam na Aljašku, prý v rámci zlepšování vztahů mezi naší školou a školou kdesi uprostřed ničeho v malé zapadlé vesnici.
Posadila jsem se a zadívala na věčně zelené město, zrovna začalo pršet, jako obvykle, tady není nic zajímavého, ale musela jsem se přestěhovat k tetě a jejímu manželi. Oba mě nesnáší a tenhle kurz mi dali vlastně povinně, aby se mě zbavili, ale má to jednu výhodu na celý jeden měsíc se zbavím i já jich.
Usmála jsem se, pustila si písničky do sluchátek a nechala se ukolébat ke spánku. Čekají nás skoro dva dny cesty a dle některých výrazů už jsou zadní sedadla totálně na mol, nechci být při vědomí, až budou vehementně zvracet a učitel bude řvát jako fúrie. Taky mohli říct že poletíme, ale ne, my jedeme 42 hodin autobusem. Odfrkla jsem si a konečně usla.
ČTEŠ
Let me love you
FanfictionPříběh na téma Twilight. Alice je pryč, zemřela před mnoha roky a Jasper zůstal sám, když jsou Cullenovi v Denali, přijede sem i Alex se školou. Alex má schopnosti o kterých nikdo neví, a mnoho lidí by si je přálo mít, díky tomu, se setká i Jasperem...
