Odvážná malá vlčice

4.Kapitola

Damon se Stefanem vešli do pokoje, a mně se rozbušilo srdce tak nahlas, že to muselo být šlyšet až na druhém konci světa. Samozřejmě to slyšeli i Damon a Stefan. ,,Slyšíš to?", zeptal se Damon.

"Ne."

"Je to tlukot srdce ale je hlasitější. To se ti jenom zdá Damone, nikdo tady není." 

Když odešli, vylezla jsem z podpostele a šla ke dveřím. Ale před dveřmi stál Damon. To jako nikdy neodchází od dveří? No nic, musím vylézt oknem. Jsem sice ve druhém patře, ale před chvílí jsem vypadala jako vlk tak si třeba při dopadu neublížím.

Skok dopadl hladce, ale jak se teď dostanu domů? Je tma a já nemám ani boty. Budu muset jít bosa. I když je přes den docela teplo, v noci je zima. Šla jsem asi půl hodiny a potom jsem začala ztrácet vědomí.

Ráno jsem se probudila, ale neležela jsem zmrzlá někde v lese. Ležela jsem v posteli v tom samém pokoji, kde jsem se včera večer schovávala. Když jsem si to uvědomila, s trhnutím jsem se zvedla a chtěla utéct. Najednou jsem uslyšela kroky a zase jsem si lehla a zahrabala jsem se pod peřinu. 

,,Jsi už vzhůru?" Zeptal se Damon. Já jsem nereagovala a dělala, že spím. Damon odešel a já jsem se zase zvedla. Šla jsem k oknu a chvíli jsem se rozhlížela po venku. 

Pohled Damona

Když jsem Nicolu včera večer našel v lese nemněl jsem jinou možnost než jí odnést ke mně domů. Ráno jsem se rozhodl jí udělat snídani, ale když jsem za ní šel, ještě pořát spala. Rozhodnul jsem se, že jí snídani přinesu do pokoje.

Pohled Nicoly

,,Dobré ráno." Lekla jsem se a prudce se otočila. Stál tam Damon a v ruce držel tác s jídlem. ,,Dala by sis něco ke snídani?" 

"Jo snídaně by bodla. Díky." 

Damon se jevil jako moc milý kluk, ale zdání může klamat. Nasnídala jsem se a potom mě Damon zavezl domů. Když jsem se s ním rozloučila, šla jsem se osprchovat a nachystala jsem se do školy. Vzala jsem si černé kožené kalhoty a šedivé FILA tričko.

Protože jsem byla po snídani, tak jsem si jen obula svoje černé kotníkové conversky a šla jsem do školy. Před školou stála jakovždy moje parta, ale dnes jsem na ně neměla náladu, tak jsem je obešla a šla rovnou do třídy. Když přišli do třídy, přišla za mnou Bonnie a přinesla mi koženou bundu a boty co jsem si u ní včera nechala.

Jinak jsem s nikým z nich nechtěla mluvit. Pokračovalo to tak několik dní a pak za mnou jednou při obědě přisla Caroline.

,,Ahoj jak se máš?" 

"Jde to." Odpověděla jsem. 

,,Asi bys to chtěla všechno vysvětlit?" 

"Jo, to asi jo Caroline. Nechápu, co se to se mnou děje. A nechápu vlastně vůbec nic." Poslední větu jsem řekla trochu moc nahlas. ,

"Dnes po škole se sejdeme v Grillu.", navrhla Caroline.

"Fajn." Odpověděla jsem a šla na další hodinu.