Odvážná malá vlčice

2.Kapitola

Ráno jsem se probudila a byla ještě tma. Chtěla jsem vstát z postele a málem jsem šlápla na Goldie. Ona okamžitě vyskočila a vylezla mi do klína. Chvíli jsme se mazlily, a potom mi zabzučel mobil. Psala mi Caroline, jestli se nechci sejít před školu o něco dřív. Já jsem souhlasila, a tak jsem vstala, osprchovala se, udělala si hygienu a nalíčila se. Vzala jsem se úplou koženou minysukni a černé krátké tílko. Vlasy jsem si rozčesala a nechala je rozpuštěné.

Ke snídani jsem si zapnula televizi a ve zprávách zrovna mluvili o smrti nějaké holky. ,,Dnes ve 2 hodiny ráno se v lese našlo tělo mladé středoškolačky Amary Reed. Příčina její smrti není jistá. Byla pokousána na krku a prakticky zbavena krve. Máme podezdření, že se jedná o stejnou příčinu jako u 15 leté Anny Black."

Když jsem to slyšela, vybavil se mi jeden film o upírech a zasmála jsem se tomu. Dojedla jsem snídani a vyrazila do školy. Vzala jsem si stejné boty jako včera a samozdřejmě svojí milovanou bundu.

Před školou už stála Caroline s partou a o něčem důležitém si šeptali. Když jsem k nim přišla zmlkli, a když jsem se ptala, o čem mluvili, tak se na sebe jenom provinile podívali. Když mi to nechtěli říct ani po nějaké době přemlouvání, tak jsem to vzadala. Potom jsme chvíli mlčeli, dokud nás Bonnie nepozvala k nim domů na přespávačku. Všichni kromně Stefana souhlasili. 

Potom se ale stalo něco hodně divného. Elena se mně zeptala, jestli je to v pohodě, a že to kdyžtak můžeme odložit. Zeptala jsem se proč? ,,No, protože je dnes úplněk, tak jestli ti to nevadí." Podívala jsem se na ni nechápavým pohledem, a ona to rychle zamluvila s tím, že už bude zvonit a musíme jít do třídy.

Celý zbytek dne jsem přemýšlela, proč by mi měl vadit úplněk, ale nic mě nenapadalo. Na obědě jsem se dozvěděla, kde Bonnie bydlí, a že se u ní sejdeme v 15:00 hodin. Po škole jsem byla vyvenčit Goldie a v parku jsem potkala jednoho zajímavého kluka. 

V randění nejsem žádný začátečník, a tak jsem věděla, co musím udělat. Pošeptala jsem Goldie, ať beží za tím klukem a pustila jsem jí z vodítka. Já jsem se za ní rozeběhla a doufala, že jí ten kluk chytí, a nebudu muset použít plán B, což by znamenalo se s ním srazit. Naštěstí jí chytil. ,,Ahoj, to je tvůj pes? Jo, děkuju, že jsi jí chytil. Utekla mi." Podal mi jí a já jí přivázala na vodítko.

,,Já jsem Damon a ty? Já jsem Nicola. To je moc hezké jméno. Děkuji." Mile jsem se usmála a on mi úsměv oplatil. ,,Tak, Nicolo, dávej si na ní větší pozor, ať jí neztratíš." Poděkovala jsem a rozloučili jsme se. 

Kéž bych věděla, kde bydlí. Je moc krásný a já se zamilovala na první pohled. Snad ho ještě uvidím. Po příchodu domů jsem si zbalila věci k Bonnie a řekla rodičům, že u ní budu spát. Sice měli pochyby kvůli tomu, že je zítra škola, ale nakonec mi to dovolili.