Odvážná malá vlčice

6.Kapitola

Ráno jsem vstala, šla do koupelny, udělala jsem si hygienu a převlékla se. Vzala jsem si volné černé kalhoty s řetězem a červené krop-top úplé tílko. Vlasy jsem si rozčesala a nechala rozpuštěné.

Nasnídala jsem se a ctěla jít do školy. Najednou mě napadlo: co kdybych se jednou ulila ze školy.

Obula jsem si své černé conversky a vzala jsem si svůj longboard. Vyjela jsem směrem od školy a jela pořád rovně. Najednou jsem vjela do části, kterou jsem neznala. Byly tam překrásné domy a u každého domu byl malý záhon.

Jela jsem tou samou ulicí pořád dál a dál, až jsem se dostala na konec. Na konci stál velký dům. Byl překrásný. Chvíli jsem u něj stála a prohlížela si ho. Po chvíli z něj někdo vyšel. Byl to nějaký blonďatý muž a za ním šel Damon. Rychle jsem se schovala za nákladák u chodníku.

To není možný, ten Damon je úplně všude. To se umí naklonovat nebo mi čte myšlenky? O něčem se bavili. Když byli blíž u náklaďáku, slyšela jsem o čem se baví.

Damon: Klausi, vždy jsi věděl, že to jednou příjde.

Ten chlap se teda jmenuje Klaus.

Klaus: To věděl, ale její rodiče jí přede mnou skrývali 17 let. Těď už to není můj problém. Je mi to jedno.

Damon: Je to tvoje rodina, dlužíš jí to.

Klaus: Jestli potřebuje pomoct s tím s čím si myslím, tak jí může pomoct Lockwood.

Damon: Potřebuje tvojí pomoc, ne Tylerovu. Tak jí alespoň zkus poznat.

Klaus: Dobře. Tak jí teda přiveď na rodinný ples. Zbohem Salvatore.

Když Damon odjel a Klaus zašel do domu, vyšla jsem na silnici. Protože jsem začínala mít hlad, jela jsem domů.

Po cestě jsem sice trochu bloudila. Měla jsem pocit, že jsem předtím jela jen rovně, ale očividně ne. Když jsem se dostala domů, bylo už odpoledne. Otevřela jsem dveře a vyskočila na mě Goldie. Jen jsem si domů hodila batoh a vzala jsem Goldie vodítko. Šly jsme do parku a zpět domů. Když jsem sundala Goldie obojek, běžela se napít a ke mně přiběhla mamka.

,,Ahoj mami jaktože jsi doma tak brzo?" Zeptala jsem se. ,,Mladá dámo máš pořádný přůšvih. Jakto, že jsi dnes nebyla ve škole?!" Zeptala se mě naštvaně. ,,Jak to víš?"Nechápala jsem. ,,Volala ti kamarádka Caroline. Když jsem to zvedla, ptala se, proč jsi nebyla ve škole. Vysvětlila jsem jí, že sis zapoměla mobil doma, a že ti nic není, pokud vím." Vyčítala mi s opravdu naštvaným výrazem. ,,Víš ty co? Je mi jedno, proč jsi nebyla ve škole, máš domácí vězení na tři týdny. Nevylezeš ze svého pokoje ani na venčení Goldie, budeme jí venčit já a otec." Udělala jsem to, co by udělala většina teenegerů. Vzala si věci a naštvaně odkráčela do svého pokoje.

Ale nehodlala jsem zůstat zavřená doma. Zamkala jsem, zbalila si batoh na pár dní a zavolala Caroline, jestli u ní můžu chvíli bydlet. Caroline řekla, že ano, a tak jsem vylezla oknem na střechu a seskočila. Popadla jsem svůj longboard, který jsem naštěstí nechala před domem a vyjela ke Caroline.

Vím, že jsem to přehnala, ale od té doby, co jsem se proměnila ve vlkodlaka, mám záchvaty vzteku a jsem výbušnější než obvykle. Navíc svoji přeměnu neumím ovládat a úplněk se blíží.