Feral Souls

13

    Nevím přesně, co jsem čekala, ale tohle rozhodně ne. Kerto je naprosto vylidněné, nikde nikdo. Nezůstali tady ani běžné věci, jako by upíři věděli, že se sem už nevrátí. Museli odsud odejít sami,nejsou tu žádné známky po boji, všechno je nedotčené.

    Kerto je stavěné podobně jako Rutellhaim, bublina v zemi se spoustou domečků. Jenže tady nejsou ani žádné dekorace, jen holé stěny domů porostlé nějakým svítivým lišejník, který tu vytváří den a fontána vystřikující krev.Asi bistro.

    Ani nevím, kolik vlastně je hodin. Jsem zahrabaná v podzemí, pod Amazonkou, pokud se dobře pamatuji. Začnu se tady procházet v naději, že někdo tu přece jenom zůstal. Když už jsem se sem přesouvala, aspoň to pořádně zkontroluji.

    Ujdu sotva metr a zatočí se mi hlava. Začíná mi černat před očima.. Vidím jen malinkým kuželem, všechno se točí..

                                   ***

     Rozmrkám unavená víčka a všimnu si siluety sklánějící se nade mnou.       

    „Čarodějka. Co tu chceš?“ Ozve se mužský hlas, patřící osobě nade mnou. To on mě omráčil?

   „Upíra.“  Zaskuhrám na zemi a pokusím se zvednout, ale hlava se mi ještě pořád nepříjemě točí. Ale oči už pomalu zaostřují a já si můžu mého společníka prohlédnout. Má ohnivé zvlněné vlasy, zelené oči, bledá pleť, na sobě černé džíny a bílé triko s dlouhým rukávem. Je celkem pohledný.

„Odešli.“ Prohodí a podá mi ruku, kterou vděčně přijmu a pomůže mi se postavit. 

„Všimla jsem si.“ Zašklebím se a on se otočí se zamyšleným výrazem na tváři. „Co je?“

„Musíš mít teleprášek, jinak by jsi se sem nedostala.“ Konstatuje a propaluje mě pohledem, jakoby by se mě snažil analizovat.

„Asi?“ Nadzvednu obočí. Tohle se mi nelíbí, nedokážu určit co má v plánu, nebo jestli a proč mě omráčil a pak mi pomohl se zvedout, nebo proč ho zajímá zrovna teleprášek.

„Jsem upír,  jmenuju se Archer. Pomůžu ti, c tím co potřebuješ od upíra, když mě dostaneš odsud.“ Předloží nabídku a zkoumavě si mě prohlídne, do očí mu spadají rezavé vlasy.

„Mám složitou prosbu.“ Namítnu a Archer mi kývne, ať mu to vysvětlím.Nechápu proč jsem tohle vůbec řekla, upír potřebuju a tehle se mi sám nabízi. Takže začnu vyprávět Alexisovu nehodu, pohřešované k tělo, jeho rodinu co si myslí že  je mrtvý, a nakonec k tomu, že je živý a v bezvědomí. Archer mě celou dobu pečlivě poslouchá.

„Fajn.“ Pohodí rameny.

„Ale je to v Barceloně. Na sluníčku.“ Namítám hloupě znovu. Ale je lepší ho varovat, než aby se mi za sluníčko potom mstil se slovy, že to byla past. Ale one jen pokrčí rameny „Takže domluveno?“

„Domluveno.“ Odpoví mi, já ho chytím za předloktí, posypu nás telepráškem a zamyslím se nad upířím sídlem, kde je Alexis.

              ***

Dopadneme do přecpané jídelny. U stolů sedí spousta lidí, které jsem nikdy neviděla a kteří  se na mě zvědavě koukají. Asi nikdy neviděli čarodějku co neumí dopadat telepráškem.Jak nejelegantněji umím se sesbírám  ze země a rychle se vyřítím z místnosti, mimo dohled všech těch lidí. Vážně měli nepříjmený pohledy. Možná se zpráva o zničeném Rutellaimu už roznesla a oni mě poznali. V tom případě je taky dobře že jsem zmizela.