Pojď, ukážu ti cestu

Vykoupení

Londýn 1945

PRÁSK! Ozvalo se v ulicích Londýna a zem se zatřásla. Gellert Grindelwald, nyní už mnohem starší a krutější, než býval padl na zem. Než stačil cokoliv udělat, Albus Brumbál, který proti němu bojoval, na něj seslal svazující kouzlo, aby nemohl utéct. 

Gellert začal kašlat a celý člověk ho bolel. Nemohl pochopit, jak ho mohl Albus porazit. Vlastnil přeci nejmocnější hůlku na světě, tak jak to sakra dokázal? Znovu zakašlal a vyplivl krev na dlažební kostku. 

 Cítil, jak se k němu Albus přibližuje. Nechtěl se mu dívat do očí a tak raději uhýbal pohledem.

„Je po všem, Gellerte," řekl Albus. „vzdej se." vykopl mu hůlku z ruky a vzal si ji. Když se na ní díval, cítil z ní obrovský respekt. Cítil, jak se v ní změnila loajalita. Bezová hůlka ho volala.

„Neměl jsi to dělat, Albusi. Neměl jsi to dělat." sípal Gellert. „Díky mudlům je svět ve válce. A ty války budou pokračovat. Copak jsi na všechno zapomněl? Zapomněl jsi, co jsem tě tenkrát učil?"

Když mu Gellert připomněl jejich mládí, bodlo Albuse u srdce. Stará a nikdy nezhojená bolest se znovu ozvala. Nechtěl se za žádných okolností do boje s bím pouštět, ale nic jiného mu nezbylo. Věděl, že ten den jednou nastane. Věděl, že se Gellert svých cílů rozhodně nikdy nevzdá. Nyní je ten den tady a on, velký Albus Brumbál, bradavický učitel, který učil přeměňování se utkal s nejmocnějším čarodějem své doby, obdařený nejmocnější hůlkou, jakou kdy svět spatřil a vyhrál. 

„Zkusím zařídit, aby jsi alespoň nešel do Azkabanu, ale do nějakého jiného vězení, kde nejsou Mozkomoři." přislíbil Gellertovi raději, protože se nechtěl bavit o jejich minulosti. Nevydržel se na dávného přtele dívat dlouho, a tak se raději otočil a dal se k odchodu. Okolo Gellerta se začali přemisťovat bystrozorové a začali kdysi mocného černokněžníka pacifikovat. Kouzly ho spoutali do okovů a úplně znehybnili-

„ALBUSI!" zařval Gellert. „JÁ TĚ NENÁVIDÍM! NIKDY SE MĚ NEZBAVÍŠ! SLYŠÍŠ!" Albus dělal, že ho neslyší. Neuvěřitelně ho ubíjelo, co na něj Gellert, láska jeho života, volala. Nechtěl ho věznit, ale věděl, že jinou možnost nemá. Když by ho pustil, dál by pokračoval se svém plánu ovládnout svět. Ani se na něj neotočil a raději se rychle přemístil. Být v jeho blízkosti mu způsobovalo značnou bolest. 

Dva měsíce trvalo, než ministra kouzel přesvědčil, aby Gellerta nedával do Azkabanu. Nechtěl, aby tam přišel o rozum. Pro svého dávného přítele vyprosil vězení Nurmenrgard. Pevnost, kterou paradoxně postavil během let sám Grindelwald, pro všechny zrádce a odpůrce jeho režimu. Bezpečnější vězení totiž v Británii zkrátka nebylo. 

Hned na to, proběhl s Grindelwaldem soud. Byl to největší soudní proces v kouzelnické historii a kouzelnické noviny nepsaly o ničem jiném. Proces to byl monstrózní. Gellert za své zločiny proti čarodějům a mudlům dostal doživotní trest. Když ho odváděli, naposledy se podíval na Albuse, který byl v soudní místnosti přítomen. Albus v jeho očích neviděl sebemenší lítost ani svědomí nad tím, co napáchal. Projel mu mráz po zádech, když si uvědomil, že chybělo málo a před tím soudem mohl dnes stát vedle Gellerta. 

Když odjel zpět do Bradavic, na starého přítele, a nyní i nepřítele, myslet nepřestal. Vlastně na něj nepřestal myslet nikdy. Všechna ta léta, které se spolu od toho osudného dne, neviděli na Gellerta myslel. Nikdy ho nepřestal milovat. A teď, když si představil, že celý zbytek svého života bude muset strávit ve vězení a že to byl právě on, kdo ho do toho vězení dostal, zakrvácelo mu srdce. Chvilku tak přecházel po svém kabinetu a neměl do čeho píchnout. Byl značně nervózní. Velmi ho lákalo se znovu s Grindelwaldem setkat a zkusit to s ním vše probrat. Tak dlouho se neviděli. Měl na něj tolik otázek, které chtěl zodpovědět, jenže uvnitř srdce zavládl chaos. Milovat ho sice nikdy nepřestal, ale šrám na duši, který mu jeho přítel před lety způsobil po těch letech stále bolel. A nepřestane bolet zřejmě už nikdy.