Kočičí válečníci- tajemství Rychlíkovi smrti

Jsme učedníci!

Ranní hlídka s Ohnivousem v čele se už prodírala Hlodášovým tunelem. Někteří si stěžovali na to, že se jim do kožíšku zabodávají trny. Když dorazili na mýtinu, Zlatka ihned zaběhla do školky ujistit se, že je její kotě v pořádku.

Po pár dnech...

Z Vysoké skály se ozval hlas Modré hvězdy: ,,Ať se všechny kočky, které jsou schopny ulovit si svou vlastní potravu, dostaví pod Vysokou skálu na klanové shromáždění!"
Všechny kočky hbitě utíkali pod Vysokou skálu. Rychlo kotě a Jasno kotě byli hned vepředu, aby slyšeli to, co Modrá hvězda říká. Vůbec nevěděli, o čem se bude mluvit.

Když se všechny kočky usadili a ztišili, začala Modrá hvězda mluvit: ,,Svolala jsem vás, protože jsou tu dvě koťata, která jsou dost vyspělá na to, aby se z nich stali učedníci."

Jasno kotě a Rychlo kotě se na sebe natěšeně podívali.
Modrá hvězda pokračovala: ,,Našimi novými učedníky se stávají Rychlo kotě a Jasno kotě. Prosím, pojďte sem na Vysokou skálu." Oznámila Modrá hvězda. Zlatka a Bělka olízli každá své kotě a postrčily je dopředu. Když koťata vystoupala na Vysokou skálu, řekla Modrá hvězda: ,,Pojď ke mně, Rychlo kotě," Kocourek postoupil k Modré hvězdě a velitelka se dotkla nosem jeho nosu.
,,Vyzývám své kočičí předky z Hvězdného klanu, aby z nebe shlédli dolů na toto kotě, které se teď stane učedníkem. Rychlo kotě, od této chvíle tě všichni budeme oslovovat jménem Rychlík." Mladému učedníkovi se rozzářily oči štěstím. Všechny shromážděné kočky nahlas volaly jeho jméno: ,,Rychlík! Rychlík!
Modrá hvězda znova počkala, až se všechny kočky utiší, a potom pokračovala. ,,Rychlíku, tvým novým učitelem se stává Dlouhý," Světle mourovaný kocour vyskákal na Vysokou skálu a dotkl se nosu svého nového učedníka.
Potom k sobě Modrá hvězda přivolala i druhé kotě. Rituál provedla stejnými slovy jako u Rychlíka.
,,Jasno kotě, od této chvíle tě všichni budeme oslovovat jménem Jasněnka," Řekla velitelka a dotkla se nosem Jasněnčina nosu. Tvým novým učitelem bude Bílý vichr. Bílý kocour jedním skokem vyskočil na Vysokou skálu a jako správný učitel se také dotkl nosem své nové učednice. Všechny kočky pod nimi jim dávaly najevo slávu, a také volaly Jasněnčino jméno.
,,Ještě než se rozejdete," pokračovala Modrá hvězda, ,,Bych vám chtěla něco oznámit. Už nějakou dobu se v lese potuluje smečka toulavých psů." Výrazy koček se už netvářily tak vesele. Jenom Jasněnka a Rychlík se tvářili dost zaujatě.
Modrá hvězda se ale nezdržovala. ,,Dnešní polední hlídka zaznamenala více informací o psí smečce. Od teď se žádné kotě ani žádný učedník nebudou vydávat do lesa sami. Budou muset mít u sebe nejmíň jednoho válečníka. Zdvojíme hlídky a zabezpečíme tábor." Modrá hvězda se podívala po celém shromáždění. ,,Už se můžete rozejít. Klanové Shromáždění je u konce."
Celý Hromový klan se začal vracet do doupat, nebo ke svým nedodělaným činnostem. Jasněnka a Rychlík se po sobě nadčeně podívali.
,,Jsme učedníci!" Vykřikla Jasněnka radostí.
,,Konečně! Už jsem se nemohl dočkat! Ale zajímalo by mě, co Modrá hvězda myslela tím, že na našem území jsou psi." Odpověděl Rychlík.

Oba učedníci se s maminkami vraceli do školky. Rychlík se totiž chtěl zeptat na smečku psů.
,,Mami, tys dnes byla na polední hlídce, řekni, opravdu se v lese pohybují psi?"
Zlatka se podívala po svém učedníkovi.
,,Ano" mňoukla, a přitiskla si svého učedníka k sobě. ,,Ale teď se běž s Jasněnkou přestěhovat do doupěte učedníků," mňoukla Zlatka.
,,Jo. Tak pojď, Jasněnko,"
Mladá učednice se také loučila se svou matkou.
,,Už jdu!" Mňoukla.
Oba učedníci se ještě rozloučili se svýma matkama u východu.
,,Ahoj!" Mňoukli, a už běželi k doupěti učedníků.