Kočičí válečníci- tajemství Rychlíkovi smrti

Válka s Říčním klanem

Od jmenovacího rituálu Jasněnky a Rychlíka uběhlo už jedno roční období- doba Zeleného listí. Teď bylo období Spadaného listí. Jasněnka šla lovit se svým učitelem Bílým vichrem- byla to skvělá lovkyně, hlavně veverek a hrabošů.
Rychlík se s  Dlouhým učil bojovou taktiku- nejlíp mu šlo odkopnutí nepřítele zadníma nohama.
,,Dlouhý, budu někdy silnější než  Mrak?" Zeptal se Rychlík.
,,Pokud budeš tvrdě trénovat, můžeš jednou být silnější než Mrak a Jasněnka." Odpověděl světlý mourek.
,,A je v lese u Slunečních skal ta smeč-..."
,,Dost otázek!" Sykl Dlouhý dřív, než stačil Rychlík dopovědět, a k tomu ještě mňoukl: ,,Ano, na Slunečních skalách je psí smečka. Teď se sehni. Skočíš na ten list, který máš před sebou, a ukážeš mi, jak bys rozdrápal nepřítele z cizího klanu."
Rychlík se tedy sehnul, napnul všechny svaly v těle, a vyskočil. Dopadl na list tak silně, že se zem pod ním otřásla. Začal drápkama rozcupovávat list, jako by to byl skutečný nepřítel.
,,Výborně!" Pochválil ho Dlouhý.

...

Když se vraceli, zaslechli zoufalý křik jedné kočky Hromového klanu- byla to Bouřka. Právě se vracela s ostatními kočkami z ranní hlídky. Ale podle jejího zděšeného výrazu se dal vyčíst pouze strach a zoufalství. Z davu koček shromážděných u Hlodášového tunelu, vystoupila dopředu k Bouřce Modrá hvězda.
,,Co se vám stalo? Napadla vás psí smečka?" Zeptala se velitelka.
,,Ne," zachraptěla Bouřka. Z rány na čele ji pomalu stékala krev přímo do očí. ,,Svádí se bitva u Velkého platanu. Moji hlídku napadl Říční klan! Musíme mojí hlídce pomoct!" Bouřka ztěžka oddychovala.
,,Bouřko!" Vykřikl Ohnivous, když se prodral davem koček dopředu ke své kamarádce. Začal ji olizovat ránu nad okem.
,,Dobrá. Vyberu na pomoc některé naše válečníky. Jde Proužek, Ohnivous, Bílý vichr, Dlouhý, Prachovous, Mourka a já. Bouřko, ty si odpočiň. S ostatními zůstaneš tady a budeš hlídat tábor, kdyby třeba někteří Říční válečníci napadli Hromový klan." Mňoukla velitelka
Kočky, které Modrá hvězda jmenovala, se shromáždili u ní.
,,Pojďte," mňoukla Modrá hvězda a už se prodírala Hlodášovým tunelem směrem k Velkému platanu. Kočky běžely za ní.
Ostatní kočky se začaly vracet do svých doupat. Bouřka si se svým zraněním zašla k léčitelce Popelušce pro bobule proti bolesti.
Jenom Jasněnka a Rychlík zůstali na mýtině sami.
,,To není fér!" Stěžoval si Rychlík. ,,Proč Modrá hvězda vždycky vybere do bitvy jenom válečníky a učedníky ne!?" Prskl.
,,Ano! Máš pravdu! Ale aspoň budeme žít! V bitvách vždy zemře nejmíň jedna kočka." Mňoukla Jasněnka a šibalsky se usmála.
,,To je jedno! Chci bojovat! Chci už být válečníkem!" Prskl znovu strakatý učedník.
,,Vždyť jsme se ale v době Zeleného listí teprve staly učedníky. Než se staneme válečníky, musíme hodně trénovat!" Mňoukla zrzavo bílá učednice a pousmála se.
Rychlík přikývl na souhlas a v duchu si vzpomněl na jeho dnešní ranní výcvik s Dlouhým.