Bledé ranní slunce svítilo oranžovým svitem na celou mýtinku Hromového klanu. Sluneční paprsky prosvítaly také štěrbinami propletených větviček do Školky, kde se právě narodilo malé koťátko. Bylo bílé, sem tam černý flek. Jeho matka Zlatka ho právě láskyplně olizovala, a přemýšlela, jaké mu dá jméno.
Mezi tím se v tmavším koutě choulila bílá kočička s modrýma očima- byla to Bělka. Byla stočená do klubíčka a uprostřed jí také spalo maličké koťátko. Mourka- taky matka - je obě pozorovala. Její kotě už není kotě, ale učedník.
,,Mourko," oslovila ji Zlatka. ,,Prosím tě, poraď mi, jak bych mohla pojmenovat své kotě..."
,,Mohlo by se jmenovat Rychlo kotě" Odpověděla místo Mourky Bělka. ,,Je totiž mrštné a rychlé" Dodala, když viděla, jak Zlatčino kotě rychle rozdrápává kuličku mechu, kterou právě našlo za jejím ocasem.
,,Dobrá. Je to Rychlo kotě" Řekla Zlatka a něžně svému kotěti olízla ouško.
,,Moje kočička se jmenuje Jasno kotě" Řekla Bělka a pousmála se na své kotě....
,,Rychlo kotě!" Zavolala Zlatka na svého syna. ,,Pojď sem! Venku prší, ať nezmokneš!"
Rychlo kotě poslušně přiskákalo a začalo si hrát s Jasno kotětem. Z legrace se mezi sebou prali a hráli si na to, že Rychlo kotě je válečník ze Stínového klanu, a Jasno kotě je velký zlý vetřelec z Hromového klanu. Navzájem se bouchali měkkýma tlapičkama se zataženými drápky, ale Rychlo kotě je nechtěně nezatáhlo, a dráplo Jasno kotě do tváře.
,,Jauuu!" Křiklo Jasno kotě ,,Mamí! Maminko! Rychlo kotě mě dráplo!"
Bělka se překvapeným pohledem podívala na svou kočičku.
,,To nic není" Řekla a pohladila tlapkou své kotě. Potom se podívala na Rychlo kotě.
,,Promiň," Zašeptalo. ,,Nechtěl jsem..."
,,To nic. Dívej, už neprší! Mamí, můžeme si jít hrát ven?" Řekla malá kočička a roztomilým pohledem se zahleděla na svou matku a potom na Zlatku.
,,Ano, ale nedrápejte se navzájem, prosím" Řekla Bělka a šibalsky se na ně usmála....
,,Dívej na tu krásnou kočku, Rychlo kotě" Řekla zrzavo bílá kočička, když viděla, jak šedo modrá kočka právě vyšla ze svého doupěte.
,,No jo, Je opravdu krásná!" Řeklo strakaté kotě ,,Ale kdo to je?"
,,To je Modrá hvězda, velitelka Hromového klanu, tedy našeho klanu." Řeklo krásné hnědě mourovaté kotě- byl to Trneček. ,,Vy jste o ní ještě nikdy neslyšeli?"
Koťata zavrtěla hlavou.
Modrá hvězda právě prošla kolem nich a hezky se na ně usmála. Zamířila k Hlodášovému tunelu, kde právě přicházel ohnivě zbarvený válečník Ohnivous. Koťata se pomalu přibližovala k Modré hvězdě, aby slyšela, co mu říká.
,,Ohnivousi," Mňoukla Modrá hvězda ustaraným hlasem, ,,Dlouhý říkal, že viděl psa u Slunečních skal. Vyber nějaké válečníky a běž to s nimi prozkoumat." Mňoukla velitelka a Ohnivous pokýval hlavou.,,Ano, Modrá hvězdo," řekl, a už utíkal do doupěte válečníků, kde si povolal Myšku, Dlouhého, Prachovouse a Zlatku- maminku Rychlo kotěte.
,,Cože? Psi?" Zeptalo se strakaté kotě.
,,Ano. Jenom doufám, že to tvoje matka přežije." Mňouklo zrzavo bílé kotě a olízlo si tlapku.
ČTEŠ
Kočičí válečníci- tajemství Rychlíkovi smrti
Mistero / ThrillerMladý učedník Rychlík se už od malička nemůže dočkat, až se stane válečníkem. Ale protože nerad čeká, chce to urychlit. Když se dověděl, že v lese řádí psi, chtěl je vystopovat a zneškodnit, aby byl les zase v pořádku, a možná se i díky tomu rychlej...