Kočičí válečníci- tajemství Rychlíkovi smrti

Zklamání

Bylo chladné ráno. Byla skoro doba Bezlistí. Už bylo načase, aby se Rychlík s Jasněnkou stali válečníky. Modrá hvězda dnes bude svolávat klan, a tak Rychlík doufá, aby ho a Jasněnku jmenovala válečníky. Byl už dávno vzhůru. Jasněnka s ostatními učedníky ještě spala, a tak se Rychlík rozhodl, že ji nebude budit, a vyšel z doupěte ven. Ledový větřík mu čechral kožíšek. Na mýtině bylo ticho, nikde nikdo- ani jedna kočka, až na něho, a tak aby se nenudil, šel prozkoumat všechny doupata v celém táboře, a přitom přemýšlel, jak asi dopadla včerejší bitva s Říčním klanem, jestli někdo zemřel, jak říkala Jasněnka, a jestli přežila Mourka. Jak tak nakukoval do různých doupat, ozvaly se za ním kroky. Mladý učedník se otočil, aby zjistil, kdo to je- byla to Jasněnka.
,,Rychlíku, co to děláš?" Zeptala se učednice, ,,Proč ještě nespíš? Podívej, vždyť je ještě trochu tma!"
,,Já se ale nemůžu dočkat, až se dnes staneme válečníky!" Odpověděl Rychlík.
,,Co? válečníky... No jo! Vlastně! Já jsem úplně zapomněla!" Jasněnka se maličko usmála, ale její úsměv dlouho nevydržel. Za okamžik se už radostně nesmála. ,,No jo, sice bude dnes Modrá hvězda svolávat Shromáždění, ale ještě nevíme, jestli nebude mluvit o něčem jiném, než o tom, že se staneme válečníky..."
Rychlík posmutněl. Tohle si neuvědomil.
Kočky se mezitím probouzely a vycházely na mýtinu, vůbec si nevšimly, že učedníci už jsou dávno vzhůru.

...

Když se všechny kočky probudily, začla Modrá hvězda svolávat klan. Mluvila o tom, že dnes se bude konat jmenování jednoho bílého učedníka. Rychlíka chytla zlost, když slyšel, že se bude konat jiné jmenování.
Jasněnka však byla jen trochu zvědavá, než naštvaná.
,,Bílý učedník?" Podivila se Jasněnka, ,,Ale ano! Vždyť je to Mrak!"
Rychlík zamumlal cosi špatného o Mrakovi, ale potom už mlčel.
Když Modrá hvězda domluvila, klan se pustil do své práce. Dlouhý a Bílý vichr se rozhodli, že vezmou své učedníky na lov.

...

Rychlík s Jasněnkou si z lovu přinesli slušné množství úlovků- tři veverky a dva skřivany. Všichni- hlavně učedníci a koťata- je chválili. Když něco uložili na hromadu ulovené kořisti a něco odnesli starším, mňoukl Rychlík nadšeně: ,,Jasněnko, pojďme se zeptat Ohnivouse, jestli nás Modrá hvězda už chce jmenovat válečníky!" Nadšením se mu zježila srst na ocásku. Jasněnka kývla na souhlas a šli hledat Ohnivouse.
Zrzavý zástupce se krčil u školky a právě mluvil se Skvrnkou- nejstarší matkou ze školky. Oba učedníci počkali, dokud zástupce nedomluvil, a potom za ním zaběhli.
,,Ohnivousi! Ohnivousi!" Volal Rychlík, ,,Staneme se už válečníky?"
Ohnivous si povzdechl, ,,Včera jsem mluvil s Modrou hvězdou, ale stále vás nechce jmenovat válečníky." Mluvil smutným hlasem. Rychlíkovi se vzteky zježily všechny chlupy na těle. To snad není možné! Vždyť s Jasněnkou tvrdě trénuji, ale ono to dopadá takhle! Pomyslel si. Jasněnka se ale vůbec nezlobila, ale naopak se usmívala.

...

V táboře zatím probíhalo jmenování Mraka, avšak Rychlík měl už dost pokaženou náladu, aby se ještě díval na nějaký Mrakův ceremoniál, a tak byl radši schoulený v doupěti učedníků.
Když už konečně skončilo Shromáždění, Rychlík vyšel ven z doupěte a zlostným pohledem a naježenou srstí probodával Mraka pohledem. Všichni učedníci právě gratulovali Bílému mrakovi za novou pozici válečníka. Když se skupinka rozešla do svých doupat, Rychlík dostal nápad, jak se rychleji stane válečníkem on a Jasněnka, a tak přišel k učedníkům a zeptal se: ,,Jdu zjistit, co se děje na Slunečních skalách, jde někdo se mnou?"
Učedníci si začali cosi šeptat o Rychlíkovi, a nakonec všichni zavrtěli hlavou- až na Jasněnku, která úžasem vydechla.
,,No téda! Rychlíku, to je skvělý nápad! Jdu s tebou!" Zavrněla, a protáhla si ztuhlé tlapky. ,,Kdy vyrážíme?"
,,Večer" odpověděl Rychlík. ,,Běž si odpočinout. Vzbudím tě, až bude čas..."