Eldiara: Temná křídla✓

2.Škola Stínobijců

Lokin neměl čas si prohlížet ani hrad, ani další Stínobijce, vystupující z lodích.
Strážkyně ho vedla po kamenné cestě do kopce, na kterém se tyčil ten temný hrad. Cestu lemoval hustý pás stromů, ze kterých Lokin neměl dobrý pocit a marně se snažil prohlédnout mezi jejich kmeny.
Vystoupali až k velké, železné bráně, která se bez jediného skřípavého zvuku hladce otevřela. Nad ní se pyšnil krvavě rudý nápis: Waryenova škola.
,,Pohni," řekla Strážkyně, když se Lokin zastavil, aby se mohl rozhlížet. Okamžitě vyrazil za ní. Kráčeli po malém nádvoří, ve tmě toho rozeznal opravdu málo, ale brzy se ocitli před velkými, dřevěnými dveřmi, které se tiše otevřeli.
Zalilo je tlumené, zlaté světlo a Lokin se ohlédl. Za nimi se nacházelo spoustu dalších Stínobijců spolu se Strážkyněmi a všichni zřejmě čekali na ně.
,,U bohyně, dělej!" Zavrčela jeho Strážkyně. Lokin ignoroval tichý smích a rychle vstoupil za ní do chodby.
Byla osvětlená zlatými loučemi a tak široká, že vedle sebe mohlo jít aspoň pět vlků. Kráčeli v naprosté tichosti, jediné zvuky byl občasný šepot a neustávající klapot drápků o chladnou, mramorovou podlahou. Na stěnách visely obrazy pro Lokina neznámých vlků. Všichni měli tmavou srst a nepochybně to byli samci, čili Stínobijci. Lokin byl zmatený. Kam jdou? To jim nikdo nic neřekne?
Ocitli se před dalšími dveřmi a když se i ty otevřeli, uviděli širokou, podlouhlou síň s několika stoly a klenutým stropem. Velkými okny dovnitř pronikalo měsíční světlo, které ale zakrývala zář jasných pochodní.
V čele místnosti se nacházel jeden osamocený stůl, otočený jiným směrem, než byli ostatní stoly. A u něj sedělo hned několik vlků.
Strážkyně, která vedla Lokina se otočila čelem k Stínobijcům v chodbě. Ti nový natahovali krky aby mohli zahlédnout co se nachází v místnosti, zatímco ti starší se tvářili znuděně a povýšeně. Lokin si s obavami uvědomil, že je jich docela dost na to, že to byla vzácná magie.
,,Teď si sedněte ke stolům a poslechněte si, co řekne ředitelka," poručila Strážkyně a nechala Stínobijce projít. Všechny ostatní Strážkyně se nehnuli z místa, jen chladně sledovali, jak si vlci sedají ke stolům. Ti starší byli zkušenější a proto radši byli ticho, a ti mladší se řídili jejich příkladem.
Když Lokin procházel k jednomu stolu, najednou do něj někdo strčil a on skončil na zemi. Zavrčel a vstal, aby čelil tomu, kdo to udělal. S překvapením zjistil, že se ocitl tváří v tvář celkem malému vlkovi s krátkou, matnou, černou srstí a ledově modrýma očima. Konec ocasu měl tmavě modrý nádech, dlouhé uši vztyčené a silné, dobře stavěné tělo pokryté jizvami. ,,Jestli si myslíš, že když s tebou šla Modrá Strážkyně, tak jsi něco víc, jsi na omylu," sykl. ,,Nechceš mě mít za nepřítele"
Lokin by mu jindy něco odsekl, ale věděl, kdy má mlčet. A navíc měl tušení, že s tím vlkem bude mít v budoucnu ještě problémy. Klidně by Modrou Strážkyni vyměnil, byla dost protivná. Chvíli za ním zmateně hleděl, ale pak potřásl hlavou a sedl si ke stolu nových Stínobijců-to poznal podle toho, jak se kolem úžasle rozhlíželi.
Vysoká, černá vlčice v čele učitelského stolu si odkašlala, aby utišila mluvení, což stejně bylo zbytečné, jelikož nikdy se neozval ani hlásek. Lokin byl z té přísné disciplíny nervózní.
,,Vítám vás v novém školním roce!" Zvolala vlčice a Lokin se zamračil. Pokud věděl, jen vlci mohli být Stínobijci.
Naklonil se k druhému stolu, přesněji k jednomu ze starších vlků, který vypadal až moc chytře. Měl neobvyklou, světle písčitou barvu kožichu. ,,Hej," sykl směrem k němu. ,,Kdo je ta vlčice? A ona je Stínobijec?"
Vlk se zatvářil podrážděně. ,,To je ředitelka školy Ajira a ne, není to Stínobijec. A teď buď ticho, než budeš mít průšvih hned první den!"
Lokin zakoulel očima a vrátil se pohledem zpět k ředitelce.
Ona se jim představila, taky je seznámila s celým učitelským sborem a pak řekla: ,,Výuka začne zítra. Až domluvím, přesuňte se do svých pokojů. Zavedou vás tam Strážkyně. Což mi připomíná, Strážkyně budou vaše osobní ochrana, připravená za vás položit život, když to bude nutné. Doufám že se to nestane. Jejich barvy jsou podle toho, jak velké jsou vaše schopnosti-od bílé, růžové, fialové až po modrou"
,,A černou," zamumlal ten vlk, kterého se Lokin předtím ptal. Lokin se na něj podíval a on mu pohled jantarových očí opětoval, jakoby chtěl dodat svým slovům důraz.
,,A teď několik pravidel: Máte zakázáno chodit dál než jsou pozemky školy, pokud se to teda nebude týkat hodiny. Samozřejmě nesmíte zabít toho druhého, leda by to byl úkol"
Nový Stínobijci se po sobě nervózně podívali. ,,Žádné podvádění při hodinách, používání magie, jinde než při výuce. Pokusy o to, obejít kouzelnou přísahu, budou odměněny trestem. Žádné obtěžování jak služek, nebo dokonce učitelek, a ani Nelvíry" Její pohled teď vyhledal skupinku starších Stínobijců. 
Lokin se podíval na chytrého vlka. ,,Kdo je Nelvíra?"
,,Jediná vlčice s magií Stínobijců. Je ale tak slabá, že chodí jen na základní výuku. Nemá rodinu, její teta je ředitelka a tak se o ní musí starat. A jelikož je tu jediná vlčice, má pokoje se služebnictvem. Často jí najdeš ve Strážní věži," vysvětloval rychle, zatímco ředitelka mluvila o dalších pravidlech, které Lokina vůbec nezajímali.
,,Teď se najeďte a pak vás Strážkyně odvedou do pokojů," zvolala ředitelka a do místnosti vplulo několik služek, vedle kterých se vznášeli talíře s jídlem.
Lokin přimhouřil oči, když ten černý vlk, který s ním předtím mluvil, vycenil zuby v úšklebku a kývl na svou partu přátel. Pak se soustředil na jednu nervózní služku, procházející kolem a do cesty se jí postavil temný-a k Lokinově údivu hmotný-šlahoun. Služka zakopla, ztratila soustředění a jídlo spadlo na zem.
Nejhorší bylo, že to učitelé úplně přehlíželi, i když bylo jasné, že to vidí.
,,Ta je ale nešikovná!" Zvolal černý vlk a oči mu podle svítili. Smál se, ale Lokin na něm poznal, že se v duchu vůbec nesměje. Tam uvnitř, byl chladný jako kámen.
Lokin by jí šel pomoct, ale jeho stůl byl k ní moc daleko a navíc si nechtěl zahrávat s tím vlkem. Služka se zvedla, posbírala jídlo a rychle s ním utíkala k jinému stolu.
,,Co je to za vlka?" Zeptal se Lokin a písčitě zbarvený vlk se podíval jeho směrem. ,,Alegen. Na toho si dávej bacha, je něco jako šampión. Tohle je jeho poslední rok a je jedním z nejlepších Stínobijců. A nemá rád konkurenci"
Lokin se podrážděně zamračil. ,,Jak se vlastně jmenuješ?"
,,Tibessec, jsem tu už druhým rokem"
,,Já jsem Lokin," kývl nový Stínobijec a obrátil svůj pohled k jídlu před sebou.

Vím že vám to zatím musí přijít jako hrozná nuda(a taky bude, mám napsaných už šest kapitol a to je teprve první den, nepočítaje tento) jenže tahle kniha bude opravdu kratší, takže kdybych to všechno vybalila hned v druhé kapitole, byl by to fakt hodně krátký příběh XD
Zatím ahoj XD