Pamatuj na smrt

Kapitola 7.

Ráno ještě za tmy se do mého pokoje přiřítila Aneta a odběhla do mého šatníku pro oblečení. Jako první mi chtěla dát růžový kostýmek, ale to jsem rovnou zavrhla. Povzdechla si a podala mi mini bílé tílko, které mi končilo pár centimetrů nad pupíkem, černé dlouhé džíny a šedý kardigál, který mi sahal pod zadek. S tím už se dalo vyjednávat. Brala jsem to. No a teď nastal ten osudový zlom.

"Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne a ne." protestovala jsem naštvaně. Ukázala jsem na černé boty na vysokých jehlách. "To si na sebe nikdy nevezmu."

"Ale prosím tě. Co by se tak mohlo stát?" zeptala se mě.

"Mohla bych se na tom zabít." řekla jsem jí už celkem klidně. "Navíc v tom neumím chodit."

"To se naučíš." řekla mi a já jí věnovala vražedný pohled. "No tak jo. Tady." vzdala to a podala mi tenisky. Kývla jsem a obula si je.

Učesala mi vlasy a dala mi lehký make-up. Popadla jsem Koryho do náruče a obě jsme vyšli před dům. Stáli tam dvě auta. Jedno velké stříbrné a jeden červený mercedes. Páni. Ukázala jsem na mercedes.

"Čí je to auto?" zeptala jsem se. Filipé zvedl ruku. Super.

"Můžu jet s tebou?" zeptala jsem se. Kývl. Usmála jsem se, objala ho a i se štěnětem si sedla na místo spolujezdce. Připoutala jsem se. Černovlásek si sedl na místo řidiče a do zadu se posadila Mika. Ostatní jeli v druhém autě.

Vyjeli jsme a během půl hodiny stáli před školou. Vystoupili jsme a já s úsměvem na rtech vkročila dovnitř.

"Jdi najít sourozence Samuela a Vivi. Jsou tady něco jako průvodci. Provedou tě tady." poradil mi Jack a Lisa souhlasně kývla.

Vydala jsem se tudíž středem školy a rozhlížela se kolem sebe. Byla jsem usměvavá a plná energie. Všichni se po mě koukali. Kluci mi mávali a dívali se mi na zadek. Ach ti chlapy. Mávla jsem nad nimi v duchu rukou. Holky mi spíše věnovali závistné pohledy. Přispěchali ke mě kluk s holkou.

"Ahoj, jsi tu nová, že?" zeptala se mě dívka. Kývla jsem. "Jsem Vivi. Tohle je můj bratr Samuel. A ty jsi?"

"Rebeka, ale říkej mi Beky." řekla jsem. Vivi pohladila štěně v mé náruči a pak jsme se objali. "A tohle je můj pejsek Kory." dodala jsem.

"Je roztomilý. Provedeme tě po škole, Beky. Pojď." řekl mi Samuel. Byli oba moc milý a sympatický. Začíná se mi tu líbit. Každý z nich mě vzal za jednu ruku, Vivi si ode mě převzala Koryho a už mě táhli školou.

"Máš nějaký dar?" optal mě cestou Sam. Zavrtěla jsem hlavou.

"Ne, zatím ne. Dan říká, že mám ještě rok, během kterého se může projevit." řekla jsem.

"Má pravdu. Počkej. Řekla si Dan? Jakože Dan Persn?" zeptal se mě Sam a všichni kolem nás se najednou zastavili a čekali na odpověď.

"Jo. Celé mé jméno je Rebeka Persnová a Dan je můj otec." odpověděla jsem jim. Všichni překvapeně otevřeli pusy a koukali na mě. Nastalo hrobové ticho, které se skoro dalo krájet.

"Páni, Beky. Teď bys měla jít s námi. Persnova rodina je tu velmi populární a oblíbená. Za chvíli kamkoli se hneš, půjdou za tebou davy fanoušků." šeptla mi Vivi do ucha, vzala mě za ruku a už mě rychle táhla pryč. Když jsme byli daleko od nich, zaslechla jsem vřískot, který bych rozhodně přiřadila k fanouškům nějaká velké hvězdy a pak kroky, které se blížili k nám.

"Rychle. Na toalety." řekl Sam a s Vivi jsme zalezli na dámské záchody. Sam hlídal venku. Došla jsem k umyvadlu a umyla si ruce. Z kabinky vyšla nějaká nafrněná upírka a koukla na mě. Její pohled zpočinul i na dveře, za kterými se ozývali výkřiky, tleskání a pískání.

"Bolí mě z nich hlava." postěžovala jsem si Vivi. Ta mě objala.

"Neboj. Za chvíli je to přestane bavit." řekla mi.

"A ty si kdo?" zeptala se mě ta nafrněná holka.

"Ccc. Ty nevíš, kdo to je? A to si říkáš královna školy? Tohle..." ukázala na mě Vivi. "...je Rebeka Persnová. Takže si dej odchod barbie. Tady je místo jen pro jednu hvězdu a tou je Beky. Takže smůla. Papa."

Upírka se ušklíbla a vyběhla ze záchodu. Vzala jsem si k sobě Koryho a protočila nad tou blbkou oči.

S Vivi v patách jsem vyšla ven přímo před haldu mých fanoušků. Pohodila jsem vlasy dozadu, mrkla na ně, chytla Vivi za loket a vydala se s ní pryč.

Došli jsme do naší třídy. Úlevně jsem si oddychla, když tam seděli všichni mý sourozenci. Usmála jsem se na ně a ústy naznačila; o tom si ještě promluvíme. Jen kývli. Sedla jsem si s Vivi do zadní lavice a položila si štěně do klína. Začala hodina. Přišel učitel. Červené oči ho dělali strašidelného, ale ukázalo se, že je moc milý.

"Dobrý den. Slečno, mohla by jste se nám představit prosím?" vyzval mě. Očima jsem zabloudila k Jackovi a můj pohled říkal jediné - Přísahám, že tě zabiju.

"Mé jméno je Rebeka Persnová." představila jsem se a falešně se usmála. Naštěstí jsem dobrá herečka a nikdo by nepoznal, že to jen hraju. Většina třídy zatajila dech a ta druhá si mě měřila pohledem.

"Zajímavé. Persnovi mají nového člena rodiny? Dan se mi nezmínil, že přijdete." řekl.

"Jistě. Požádala jsem ho o to. Nejdříve sice mrmlal, ale nakonec souhlasil, že překvapení bude lepší." přiznala jsem pravdu a pohladila štěně mezi ušima. Učitel nevypadal přesvědčeně.

"Je to pravda pane učiteli. Beky má na otce velký vliv. Je to její osobité kouzlo." přidal se na mou stanu Liam. Ostatní sourozenci kývli. Učitel přikývl a usmál se.

Celý den uběhl jako voda. Skončili jsme, popadla jsem Koryho a šla opět středem školy ven. Tam už na mě čekali členové mé rodiny.

Otočila jsem se, zamávala Vivi a Samovi a nastoupila na místo spolujezdce červeného mercedesu. Ostatní si taky nastoupili, Filipé nastartoval a vyjel směrem domov.

Dojeli jsme před vilu, vystoupila jsem a vtrhla dovnitř. V kuchyni jsem se přivítala s Emmou a Danem. Hned se mě zeptali co škola.

"Dnešek byl senzační. Našla jsem si kamarády a naučila se něco o upíří historii." řekla jsem.

"Tak to jsme moc rádi zlatíčko." řekla Emma a šťastně mě objala.

"Děkuji, mami." hlesla jsem. Cítila jsem, jak se v našem sevření zachvěla a přísahala bych, že kdyby mohla, plakala by štěstím.

Ahoj zlatíčka. Doufám, že se vám kapitolka líbí.
Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤