Pamatuj na smrt

Kapitola 38.

Chytli jsme se s černovláskem za ruku a běželi směrem k rodině. Proběhli jsme nepozorovaně městem a dostali se až do lesa. Déšť zmáčel vše, co mu přišlo do cesty. Oba jsme měli mokrý oblečení i vlasy, stromy se pod takovým tlakem vody nebezpečně ohýbaly a půda byla tak moc nasáklá vodou, že se z ní stalo bahno.

I přes to všechno jsme doběhli do pěti minut domů. Koně byli pryč. Všechny okna a dveře byli zavřený a všude bylo zhasnuto. To je divné. Přešla jsem hned k hlavním dveřím, ale byli zamčený, takže jsem se tam nemohla dostat. Déšť navíc smyl všechny pachové značky, takže nemůžu určit kdo tu byl. Filipé mě odstrčil stranou a dveře za hlasité rány vykopl. Vešli jsme dovnitř.

Jedno okno bylo rozbité a střepy byli úplně všude. Ucítila jsem krev. Vběhla jsem jako velká voda do obýváku a lítala pohledem sem a tam. Pak jsem došla k pianu. Na klávesách byli kapky krve. Ten pach jsem dobře znala. Emma. Za tohle někdo zaplatí. Ať už to udělal kdokoli. Mojí mámě nikdo ubližovat nebude! Nikdo! Kapky krve tu byli ještě jedny a to na střepech z okna. Tahle však patřila Vivi. Musela být blízko okna, když se rozbilo.

Přešla jsem k rámu zničeného okna. Sklo se rozbilo, když do něj něco nebo někdo narazil. Proto v rámu zůstali ještě kousky ostrého skla, které se mi nelíbili. Koberec byl roztrhnutý na dvě půlky, obrazy ze zdi byly roztříštěné a zdi špinavé od bláta. Bláto bylo i na podlaze, ale pach žádný. Dá se říct, že byl obývák a jistě i zbytek domu vzhůru nohama.

"Beky?" houkl na mě černovlásek z kuchyně. Došla jsem k němu. Chytl mě kolem pasu a ukázal na podlahu. Ležel tam podlouhlý kuchyňský nůž se zelenou rukojetí. "Ten nůž není náš. Musel patřil jednomu z útočníků. Pach na něm sice žádný není, ale je možný, že jsou na něm otisky prstů. Pokud bychom našli člověka, který by nám zjistil jméno toho dotyčného, můžeme pak zachránit rodinu." vysvětlil mi Filipé. Kývla jsem.

Vzala jsem ze skříňky čistý sáček a opatrně ten nůž dala dovnitř, aniž bych se ho dotkla kůží. Takže jediné otisky na něm budou patřit tomu útočníkovi. Sáček jsem zavázala a položila na kuchyňskou linku. Když se tak podívám kolem, tak to tu nevypadá tak strašně. V obýváku to stoprocentně vypadá hůř. Talíře byli rozbité, příbory a střepy se nacházeli po celé kuchyni a židle i se stolem byli na kusy.

To je strašné. Prolétlo mi hlavou. Šla jsem ke schodům, vyšla je a překvapeně otevřela pusu. Dveře všech pokojů byly vykopnuté a všechno v nich zničené. Navíc tu nikdo nebyl. To mi nahnalo strach. Co když jim něco udělali? Ale proč vůbec unášeli mou rodinu a dokonce i mého psa? V tom bude nějaký háček. Jediný kdo přece za něco stojí........jsme my! To ne! Oni tu hledali nás! To mi jsme měli být uneseni, ale nenašli nás, tak vzali všechny v domě jako rukojmí k vyjednávání! Napadlo mě.

"Filipé." zavolala jsem a běžela ty schody zase dolů. Rozhlédla jsem se kolem, ale nikde jsem černovlasého upíra neviděla. Přepadlo mě zoufalství, ale zase mě rychle opadlo, když ke mně přišel a objal mě. Objetí jsem mu oplácela. Pak jsem se odtáhla a zadívala se mu do očí. "Filipé. Oni je unesli kvůli nám. Původní cíl jsme byli my, ale když nás nenašli, vzali je jako rukojmí na vyjednávání." řekla jsem.

"Aha, ale kdo by po nás šel? Nikomu jsme nic neudělali." řekl a já kývla. Má pravdu. Nikomu jsme nic neudělali, ale přece jenom po nás někdo jde. Proč mám takový divný pocit, že v tom má prsty Arion. Možná se mýlím, ale pokud mám pravdu, tak za to ten šmejd zaplatí. Ublížit mě je něco jiného, než ublížit mojí rodině a kamarádům. Podívala jsem se černovláskovi do očí. Zřejmě ho napadlo to stejné a přikývl.

"Ale co teď budeme dělat? Nevíme, kde je drží a ani jestli jsou všichni v pořádku." řekla jsem a on kývl. Chvíli jsem přemýšlela a pak mě něco napadlo. "Právě mě něco napadlo, ale je to šílený nápad. A asi s tím úplně nebudeš souhlasit. Každopádně vím, jak bychom mohli zjistit jméno toho jednoho útočníka." řekla jsem.

"Poslouchám. Jen povídej, co tě napadlo. Tak strašný, divný a šílený to přeci být nemůže. Na to je expert Jack a ten tu právě není, takže ať už tě napadlo cokoli, nebude to šílené." řekl mi a usmál se. Zasmála jsem se, kývla a podívala se mu do očí.

"Vím, o jedné holce, která je strašně chytrá a zajímá se o cokoli, co souvisí s počítačemi a DNA. Dokázala by nám to zjistit. Problém je, že pracuje na stanici a šerif byl můj biologický otec ještě, když jsem byla člověk, takže mě za žádnou cenu nesmí vidět nebo se mnou mluvit." vysvětlila jsem mu. Chvíli vypadal překvapeně, ale pak přece jenom kývl.

Pak se ozval tříštivý zvuk a já zaslechla nabíjení pistolí. Lekla jsem se, skočila na černovláska a právě v čas s ním spadla na zem. Nad našimi hlavami proletěly střely a zasáhly zeď za námi. Měla jsem strach. Bála jsem se, že k tomu všemu zlému, co se nám dnes stalo, ještě přijdu o Filipého. Po tvářích mi tekly krvavé slzy. Černovlásek mě políbil a já se uklidnila a přestala plakat. Strach jsem však měla pořád.

Zavřela jsem oči a čekala na únos, smrt, zranění či bolest. Čekala jsem dlouho a když už mi přišlo, že to nějak moc trvá, otevřela jsem se strachem oči. To, co jsem viděla, jsem rozhodně nečekala. Už jsme se nenacházeli v našem domě, ale byli jsme v nějakém bytě na zemi. Vstali jsme a já se rozhlédla kolem. Nepoznávala jsem to tu, takže jsem tu určitě nikdy nebyla.

"Jak jsme se sem dostali a ještě k tomu tak rychle? A kde to vůbec jsme?" zeptala jsem se a moje otázky zůstaly vyset ve vzduchu. Černovlásek ke mně přišel a chytl mě za ruku. Podívala jsem se mu nechápavě do očí. Jeho výraz byl hodně starostlivý.

"To já. Přenesl jsem nás pryč, ale úplně nechápu jak. Prostě se kolem nás objevila modrá mlha a pohltila nás. Myslím, že je to můj nový dračí dar. Projevil se mi. Teď už se musí projevit jen tobě. A nemám páru, kde to jsme. Chtěl jsem jen, aby jsme byli v bezpečí." vysvětlil mi. Kývla jsem.

"Teď když jsme v bezpečí musíme vymyslet plán, jak se dostat za tou holkou. Máš vůbec ten nůž?" zeptala jsem se pro jistotu. Kývl a z kapsy vytáhl sáček s nožem. Kývla jsem. A hra může začít.

Ahojky zlatíčka moje ❤❤
Další kapitola je tady, tak snad se vám aspoň trochu líbila.
Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤