Elli pohled:
Dnes je pondělí, konečně a doufám, že dnes s kapelou budeme hrát. Dlouho jsme nehráli, naposledy ve středu, ale i tak mi přijde, že Finn se momentálně se mnou nebaví, je buď doma, nebo někde s Jackem. Nemám mu to za zlé, jen trochu žárlím, no asi trochu víc než bych si myslela. Vyrazila jsem na druhou hodinu, to máme chemii a vždy sedíme spolu, ale dnes seděl Finn s Jackem. Hodně mě ti mrzelo, tak jsem se rozhodla o hodině napsat vzkaz kde stálo:
Jsme pořád ještě kamarádi?
Po chvilce mi napsal, že jo a co se prý děje. Napsala jsem, že mu to povím u obědu, když jsem se na Finna otočila, tak jen přikývl.
O pár hodin později:
„Finne mohu ti teda to říct ?"
„Jasně a co se děje?"
„Víš, od té doby, co jsme byli po škole, si mě nevšímáš a ani na té party jsi se mnou vůbec nemluvil. Stále jenom Jack, ani už nechodíš na zkoušky s kapelou, prostě na mě kašleš"
„Ale to není pravda, jen se s Jackem bavím, to je vše. Nemusíme se bavit pořád jen spolu a na kapelu nekašlu, jen pár dní jsme nehráli. No a?"
„Finne to si děláš srandu, jako nejlepší kamarádi bychom se měli bavit furt a na kapelu kašleš, na mě taky, furt jen Jack. Já nic, jakoby bych byla neviditelná."
„Ello, ty jen žárlíš, chvilku se nebavím jenom s tebou a už jsi naštvaná!"
„Finne, buď už zticha!", zařvala jsem.
„Ello, ty jen žárlíš, přiznej si to!"
A pak jsem rychle odešla. Nějak jsem to nevydržela, běžela pryč ze školy. Jo, žárlím, Finn se mi totiž líbí už od toho koncertu a to už budou tři roky.
Procházela jsem se pár hodin. A okolo šesté jsem se rozhodla jít do parku. A tam seděla na lavičce nějaká osoba, rozhodla jsem se, že si sednu vedle ní. Stejně to byla jediná lavička, takže jasná volba.
Omlouvám se za chyby
❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️
Vaše Vanda
