Jackův pohled:
Finn mi vůbec neřekl, jak to dopadlo. byl jsem dost nervózní a snad poprvé se těšil do školy, až mi řekne co a jak, protože mi neodepisoval a ani nebral telefon.
Když jsem konečně slyšel budík ráno, tak jsem hned vstal a šel si udělat hygienu, obléct se a nasnídat. napadlo mě, že překvapím Finna tím, že ho doprovodím do školy. aspoň mi řekne, jak to dopadlo.
Když jsem vyrazil před jeho barák, čekal jsem asi dvě minuty a pak se odemkli dveře a vyšel Finn a chvilku na mě Koukal.
„Ahoj co tady děláš?"
„no jdu tě doprovodit do školy."
„tak to je super, ale už pojď, jinak přijdeme pozdě."
„jo. vždyť jo."
Když jsme byli tak v půlce cesty, tak jsem se ho zeptal, jak to teda včera dopadlo.
„No mámě to nevadí, ale táta to neví."
„Tak to je super, ne?"
„Jo, vždyť jo."
„Hele, nechceš u mě dnes spát? přeci jen bych tě chtěl představit mámě," a usmál jsem se
„už tak brzo? ale klidně, budu rád."
Pak jsme došli ke škole, která docela utekla a už jsem čekal před školou na Finna, než konečně přišel.
Pohled Finna:
když jsem viděl tam stát Jacka, tak jsem se rozeběhl a objal ho. on byl trochu v šoku hned mi objetí opětoval. „když jsem tě viděl ráno, myslel jsem, že se mě ani nedotkneš." a začal se smát a já pak taky. v ruku v ruce jsme šli k Jackovy domů, jeho máma s tím prý počítá a ta moje tak. nevím upřímně, kde na ni vzal číslo, ale nevadí.
Když jsme došli k Jackovi, tak se mě jako vždy zeptal, jestli mám hlad, nebo žízeň a opět mi připomínal moji babičku. „ne, děkuju."
„proč děkuješ? to je snad samozřejmé, že ti nabídnu jídlo a tak. navíc když jsi můj přítel, tak to je jistý, ne?"
„no dobře teda."
šel jsem mu dát pusu. on se pak jen usmál. po chvilce někdo vešel do kuchyně, kde jsme byli. samozřejmě to byla Jackova mamka „ahoj Jacku. jee ahoj Finne!" pak jsme řekli oba ahoj. „Vám to spolu ale sluší, lepšího přítele sis Jack nemohl vybrat." a potom hned Jack na to: „taky si myslím mami." Já jen oběma poděkoval a zčervenal.
„kluci k večeři budou lazáně." oba dva jsme poděkovali a běželi po schodech do Jackova pokoje.
„Pane máte skvěle sympatickou mámu."
„děkuji vám, mistře"
rozhodli jsme se že si budeme jen tak improvizovat, takže to byla dost sranda. pak nás Jackova mamka zavolala na večeři.
„kluci já jsem tak ráda za vás oba."
„děkujeme."
takhle nás Jackova mamka chvalila po zbytek večeře .
Když jsme dojedli, tak jsem poděkoval za jídlo, řekl, jak mi chutnali lazaně a potom jsme šli zase do Jackova pokoje. už bylo sedm večer „ten čas ale letí."
„co budeme dělat?"
„hmm... nevím ,ale já se jdu umejt."
„dobře, tak já budu zatím přemýšlet."
„dáš mi, prosím, ručník, nějaký oblečení, co si můžu půjčit?"
„jo, jdu ti pro ručník a ty si něco vem ze skříně."
Šel jsem teda ke skříni a našel jsem tam svoje oblečení. jo, Jack mi bere oblečení hlavně, mikny a trička, tak jsem si vzal svoje tričko a nějaký větší tepláky. pak mi dal ten ručník a já se šel osprchovat.
Jacka pohled:
tak samozřejmě, že jsem chtěl jít s ním, ale na druhou stranu jsem se bál něco říct. no nic snad příště. pak jsem jen tak přemýšlel, ale po chvilce přišel Finn a měl svoje tričko, které jsem mu ukradl, ale nějak se srazilo, takže mu bylo menší a moje jedny větší tepláky, krteré mu byli ke kolenům. „Finne, tobě to ale sluší. nechceš si to tričko sundat? musí být hrozně nepříjemné, jak je ti malé..."
„děkuju. máš pravdu."
Ale ještě než si ho sundal, tak zhasnul světlo.
„Proč zhasínáš?"
„Nevím, asi ať nevidíš, jak jsem ošklivý."
„Proboha Finne, ty nikdy! jsi ten nejkrásnější a nejvtipnější člověk, jakého znám a ještě k tomu jsi jen můj."
„to byl dobrej proslov," a dal mi pusu. Já se šel potom převléct a zase si lehl k Finnovi, který vypadal hrozně unaveně a taky, že po chvilce usnul. vypadal hrozně rostmile, asi jako koťátko. já po chvilce usnul taky. samozřejmě v objetí toho druhého.
Omlouvám se za chyby dnes ještě bude Jenda tohle je ta včerejší
🐷🐷🐷🐷🐷🐷🐷🐷🐷🐷🐷🐷🐷🐷🐷
Zatím ahoj
