Nili, princezna ereborská

Prolog

,,Začalo to dávno. V jedné zemi daleko na východě, v zemi jakou v dnešním světe nenajdeš.

Bývalo tam město Dol. Široko daleko proslulé svými trhy. Všude hojnost vína a ovoce. Město míru a blahobytu.

Město stálo před branami největšího království středozemě, Ereboru. Baštou Thróra, krále pod horou, nejmocnějšího z vládců trpaslíků. Thrór vládl jistou rukou a nikdy nepochyboval, že jeho dynastie bude zachována za životů jeho syna a vnuka.

Ahh, Frodo. Erebor, krása pevnostního města zbudovaného hluboko v hoře byla věhlasná. Jeho bohatství spočívá v zemi, v drahokamech dobývaných ze skály, ve slojích zlata jež jako řeky prostupují kámen.

Dovednost trpaslíků byla nedostižná. Z diamantů, smaragdů, rubínů a safírů vyráběli předměty nevšední krásy.

A vždy se pouštěli dál. Hlouběji do tmy. A tam ho objevili.

Srdce hory - Arcikam.

Thrór mu dal jméno královský klenot na znamení, že jeho právo vládnout je božského původu a že mu všichni musí vzdát hold. I velký král elfů, Thranduil.

A jak trpaslíci dále bohatli, vytrácela se jejich dobrá vůle.

Nikdo neví čím přesně začal rozkol. Elfové tvrdí, že jim trpaslíci ukradli poklad. Trpaslíci vyprávějí jiný příběh, král elfů jim prý odmítl vyplatit odměnu.

Je smutné, Frodo, jak snadno padne staré spojenectví a jak přijít o přátelství mezi dvěma národy.

A kvůli čemu?

Dny byly čím dál nevlídnější a nastaly bezesné noci.

Thrórova láska ke zlatu přešla ve zběsilost. Začala v něm klíčit nemoc. Duševní nemoc. Když se nemoc rozvine, přijde neštěstí.

Nejdřív uslyšeli hluk, jako když se od severu žene uragán. Borovice na úbočí praskaly, pukaly v horském suchém větru.

Byl to ohnivý drak ze severu. Šmak se přihnal.

Toho dne proléval krutou smrt. Na městu lidí drakovi vůbec nezáleželo. Jeho zrak se upínal k jinému cíli.

Erebor byl ztracen. Neboť drak si svůj lup bude hlídat, dokud bude živ.

Thranduil tváří tvář drakovi nechtěl riskovat životy svého lidu. Toho dne elfové nepomohli a už nikdy potom.

Trpaslíci z Ereboru přišli o vlast a putovali pustinou. Kdysi mocný lid byl ponížen.

Mladý princ z rodu trpaslíků vzal jakoukoli práci v lidských osadách. Avšak pamatoval si dým nad horou za svitu měsíce, stromy planoucí jako pochodně, i to jak viděl na obloze drakův oheň a na prach spálené město.

Nikdy neodpustil a nikdy nezapomněl."

Bilbo Pytlík