Nili, princezna ereborská

15. kapitola - Mistře Pytlíku, byl jste demokraticky vybrán

,,Ten les mi nahání hrůzu." přiznala Nili, jen co vstoupili do Temného hvozdu.

,,Je takový...jak to říct...jiný."

,,To možná proto, že je nemocný." odpověděl jí Kili a prstem si ťuknul na čelo.

,,Vůbec se mi to nezdá!" zabědoval Oin.

Celé výpravě se začalo dělat mdlo. Nili se cítila jako kdyby vypila několik džbánů piva a zároveň ne. Některé věci viděla dvojmo a některé také ne. Začala ji z toho bolet hlava.

Šli pořád dál a dál. Nahoru, dolů, doprava i doleva. Nili připadalo, že už jdou několik hodin, ale opak byl pravdou. Šli jen několik minut. Díky hustým a vysokým stromům nebylo vidět nebe. Nedal se určit čas ani směr.

,,Most, našli jsme most!" zakřičeli trpaslíci.

Nili se už radovala, že někam konečně došli, ale když ten most uviděla, kopla vší silou do nejbližšího stromu. To neměla dělat. Protože si ukopla palec. Okamžitě se chytla za nohu, ale ztratila rovnováhu a spadla na zem. Nikdo tomu nevěnoval moc velkou pozornost, protože řešili chybějící, docela podstatnou, část mostu, byla totiž pryč.

,,Můžem to přeplavat." navrhl Bofur.

,,Neslyšel si, co říkal Gandalf? Tenhle les je zakletý. A vodu ovládá temné kouzlo." řekl Thorin.

,,Paráda" pomyslela si.

,,Mně teda moc okouzlující nepřijde." poznamenal Bofur. 

Nili by se jeho poznámce zasmála, ale pořád ji ohromně bolel ten palec.

,,Musíme vymyslet něco jiného."

,,Ty liány budou pevný." odpověděl svému strýci Kili a už se chystal, že po nich přeleze na druhou stranu.

,,Kili, první půjde ten nejlehčí." řekl Thorin a všichni trpaslíci se podívali na Nili.

Ta jen ukázala pravým ukazováčkem na Bilba, který stál vlevo vedle ní. Když se na něj všichni podívali, podívala se taky.

,,Mistře Pytlíku, byl jste demokraticky vybrán." prohlásil Thorin.

Bilbo vypadal jakože něco řekne, ale nakonec jen nasadil nakvašený pohled a šel přelézt ty liány. Zbytek výpravy se na něj díval, jako kdyby sledoval divadelní představení. Když to vypadalo, že spadne do té zakleté řeky, trpaslíci našpulili rty a přáli mu hodně štěstí, aby to zvládl. A taky že jo. Pokusný králík dorazil do svého cíle.

Když Bilbo doskočil, trpaslíci vytvořili frontu a postupně začali přelézat liány. Nili se dostala na druhou stranu celkem hladce. Sice se někdy uchytila hlav ostatních trpaslíků snažíc se zdolat řeku, ale co.

,,To šlo celkem hladce." řekla spokojeně.

V tu chvíli Bombur spadl do vody. Nili se ohlédla za ním a povzdechla si.

,,Jejda." pomyslela si.

Najednou uslyšela zvuky, blížící se k nim. Mezi stromy se objevil čistě bílý jelen. Byl překrásný. Nili jakoby zaslechla hlasy, ale připadalo jí to hrozně daleko. Daleko od začarované řeky, trpaslíků, Středozemě... Z tranzu ji probral až šíp, který letěl na onoho jelena. Netrefil. Ohlédla se a zjistila, že to mluvil Bilbo s Thorinem.

Musela se profackovat, protože jí to tu už lezlo pořádně na mozek. Trpaslíci byli konečně všichni, a tak se mohlo pokračovat. Bombura museli nést na nosítkách.

***

,,Musíme si odpočinout." bědovali unavení trpaslíci, a tak výprava zastavila na nucenou přestávku.

Nili se chtěla napít, ale zjistila, že jí došla voda. To uviděl Fili a nabídl jí svou. Samozřejmě přijala a hned po napití se jí udělalo líp. Sedla si na zem a hlavu si opřela o silný kmen stromu. 

,,Kéž bych tak mohla cítit poryv větru a nadechnout se čerstvého vzduchu." pomyslela si.

Trpaslíci se rozešli pryč a Nili je následovala.

Nili se i s bolestí hlavy a pocitu mdlob soustředila na jediné: elfí stezku. Sledovala kameny tvořící onu stezku, jak pořád zahýbají a jak se klikatí. Upřeně hleděla na tu šedou barvu kamene a po chvíli i na ty šedé listy, mezi kterými se občas vyskytl nádherně zbarvený list. Chůzi po tvrdém kamení vystřídala měkká půda.

,,Moment. Tady něco nehraje." pomyslela si.

Zastavila, nebrajíc ohled na trpaslíky za ní, kteří do ní samozřejmě narazily. V tom jí to docvaklo.

,,No a jsme v pr..." pomyslela si a zaúpěla.

,,Co je?" ptali se trpaslíci.

,,Kde je ta stezka?" zeptala se. 

,,Bez ní jsme ztracení."

A přesně to byli. Ztracení.

Nili už ani neposlouchala, co si ostatní povídají. V hlavě jí bzučelo, měla vidiny a cítila, že každou chvíli omdlí.

,,Tak dost! Ticho, všichni!" zahulákal Thorin. 

To Nili aspoň na chvíli probralo.

,,Něco nás sleduje."

Jen to řekl, začali praskat větve a šumět listy. Blížící se hrozba všechny trpaslíky dokonale probrala. Vytáhli své zbraně a zaujali bojovný postoj. Byli připraveni se bránit.

Jenže ona hrozba byla rychlejší.

***

Booyah!

To jste nečekali, co? 

Vím, že ZASE dlouhou dobu nevyšla kapitola (ne, ještě jsem se na to nevykašlala) a že jsem říkala už někdy v srpnu, že to do dvou týdnů budu mít hotový, ale...Ne, nemám žádnou dobrou výmluvu. Jsem kecka, která vždycky něco slíbí a někdy to nesplní, ale co už se mnou no. A tak bych chtěla říct jen tohle:

OMLOUVÁM SE

Jelikož mám dnes (5. 10.) narozeniny, tak jsem si říkala, proč vám neudělat radost a proč si neodlehčit svědomí? Tak upřímně doufám, že se mi to povedlo.

Co vy a distanční výuka? Máte ji?