Trisha

I

Upřímně, tenhle příběh vznikl jen za účelem někam vyhodit mé osobní hesla a bylo mi líto je jen tak psát, tak jsem je využila k příběhu. Berte tohle prosím tedy s rezervou, děkuju.

Naše první setkání si budu pamatovat navždy.

Byl jsem zrovna před domem a hrabal listí, když přijela.

Opřel jsem hrábě o strom a šel pozdravit mojí novou sousedku.

Hned mě uchvátily její oči.

Byly tak světle šedé, až připomínaly stříbro a v kombinaci s tmavě hnědými vlasy skoro zářily.

Pozdravili jsme se, představili, pomohl jsem ji odnést věci z kufru, zatímco se nám pod nohama motal její jezevčík, a nakonec ji nabídl pozvání na kávu

"Třeba by z nás mohli být přátelé," pronesl jsem tehdy a usmál se.

Udělala takový zvláštní vševědoucí úšklebek. Oči zářily vzpomínkami, poznáním, dávným pochopením, moudrostí, zkušenostmi a zážitky. Zvláštní kombinace u ženy, které bylo lehce přes dvacet.

"Přítelem se může nazvat každý, ale jen pravý se tak chová," pronesla a zmizela do útrob jejího nového domu.

Příběh má osm částí, které mám předepsané a každý den vydám jednu.