Trisha

V

Druhý den po nalezení kotěte jsem se vracel domů. Mírně poprchalo a u plotu jsem se setkal s Trishou, která se vracela s Dotem z procházky.

"Ahoj, kdepak jsi byl?"

"Byl jsem v útulku, jestli někdo nehledá tu malou kočičku. Odkázali mě na jednu starou milou dámu, která se po ní před třemi dny sháněla."

"Aha," pronesla posmutněle, "takže jsi ji vrátil majitelce."

Tehdy jsem ji poprvé viděl na malou chvíli smutnou.

Usmál jsem se a rozepnul mikinu, z pod které vykoukla šedá hlavička. Schoval jsem ji tam, aby nemokla.

"Chtěl jsem. Když jsem ale uviděl pět dospělých koček, dva kocoury a asi devět koťat a ani teď si nejsem jistý, jestli ještě někde nějaké neměla, rozhodl jsem se s ní zkusit domluvit, že bych si ji nechal. Souhlasila, dokonce vypadala ráda, že nějaké zbaví lidským způsobem. Neměla srdce na to je topit nebo vyhodit na ulici či dát do útulku a tak jich tam měla nad hlavu. Odmítla i peníze, když jsem ji za ní nabízel aspoň nějaké."

Oči se jí rozzářily a hned si ji pohladila. Dot se natáhl a začal si ji očichávat, zatímco kotě, se ustrašeně natisklo na mou hruď. Když si jezevčík usmyslel, že novou nájemnici pojme spíše za kamarádku, než nepřítelkyni, začal ji jemně olizovat.

Pozvedl jsem pohled.

"Nechceš jít se mnou do obchodu? Pomoci ji vybrat věci? Jako misky, hračky, pelíšek a tak?"

Nadšeně přikývla.

Po pěti minutách jsme byli v mém autě a za dalších deset v nákupním centru města.

Když jsme měli nakoupeno a vraceli se k autu, ztuhl jsem. Moje sousedka se nechápavě koukla směrem, kam se upíral svůj pohled.

" Ty ho znáš?"

" Jo, je to můj bývalý kamarád," odvětil jsem a nakonec ze mě i dostala, proč se se mnou přestal tenkrát bavit kvůli blbosti.

Koukali jsme jeho směrem, zatímco on si nás naštěstí nevšiml, než prolomila ticho. V jejím hlase byl zase slyšet ten úšklebek, i když jsem se na ní nedíval.

" Když lidé od nás odcházejí, protože neunesou maličkosti, které ani nejsou chybou, jak si mohou myslet, že vydrží a zůstanou po těch velkých?"