Trisha

VIII

"Tati! Tati!" přiběhla ke mně malá holčička.

"Copak, princezno?" vyzvedl jsem ji k sobě na gauč.

"Našli jsem nahoře album. Prohlédneme si ho? Prosím?" udělala na mě psí oči. Dělal jsem, že přemýšlím a tvářil se nesouhlasně, nakonec jsem se ale usmál a kývl. "Tony! Dones ho sem!"

Její bratr k nám doběhl, posadil se k nám a oba nadšeně začali listovat stránkami.

Na konci byla jedna stará fotka, která je zaujala nejvíce.

"Tati, kdo je to vedle maminky?" ukázal můj syn na jednu ze tří dívek. Bylo to před tím, než se Trisha přistěhovala vedle mě.

"To je Michelle, Tony."

"Teta Michelle měla růžový vlasy? Můžu taky?" rozzářila se nad nápadem má dcera.

"Noro! Až budeš dospělá, nech si z vlasů klidně udělat i duhovýho tučňáka! Do té doby ti zakazuju i barvu, co se do týdne vymyje!" přišla z kuchyně i má žena.

"Achjo," posmutněla, ne ale na dlouho a už se dožadovala totožnosti druhé dívky s úšklebkem, která stála po druhém boku Sammy. Usmál jsem se.

"To je Trisha. Starší sestra vaší maminky."

"A kde je?" ptala se dál.

"Tam, kde ji je dobře a odkud nás může hlídat," zašeptal jsem tajemně. Oba věděli, co to znamená.

"Co se jí stalo?" vyzvídal Tony.

"To až budete starší, teď vám jen řeknu, že jsme ji měli rádi, že nám chybí a je nám líto, že odešla."

Oba se na sebe podívali a pak stočili pohled na nás. Já i Sam jsme ztuhli. Ty jejich úšklebky. Jakoby si je nacvičovali.

Tehdy sice řekli větu, se kterou se v různých podobách setkáváte snad pořád a všude, ale na jejich věk to bylo obdivuhodné.

Do teď si nejsme jistí, zda to bylo propojení dvojčat, nebo skrz ně k nám na chvíli promlouvala ona.

"Lidi, které máme rádi, nikdy nezmizí. Žijí v nás. Konkrétně v naších srdcích, myšlenkách a vzpomínkách."

Na konec bych chtěla prozradit pár faktů a tvorbu tohoto krátkého příběhu.

Příběh měl původně vyprávět teenager, který by se zamiloval do brigádnice, která byla na pozici prodavačky.

Prvně měli být spolu, pak jsem se rozhodla, že prodavačka podlehne zranění po přepadení obchůdku. Pak jsem měla být přimíchána její sestra a pak i přítelkyně. Nakonec jsem ho ale nenapsala a nyní, když jsem potřebovala někam vypustit svá hesla, jsem po něm sáhla a přizpůsobila ho tak, jak jste ho právě přečetli.

Příběh měl být tedy Prodavačka, později Sousedka a nakonec jsem vybrala Trisha.

Dot je připomínkou na jezevčíka Fleka, který patřil strejdovi, ale zůstal u babičky. On mi posloužil pro výběr jména a plemene psa pro Trishu.
Později jsem potřebovala jméno pro vypravěče, který nese jméno zase mamčiného jezevčíka, který taky zůstal u babičky. Oba jsem si je tímhle připomněla.

Rosie jsem dala zbarvení, které u koček miluju. Pokud bych někdy měla ustoupit od psa mít kočku, tak jedině jako Rosie.

Potřebovala jsem velké nemotorné psí plemeno. Zrovna v televizi běžel Scooby-Doo a vybavil se mi Marmaduke. Takhle vznikla Debbie.

Z příběhu jsem odstranila asi dvě nebo tři příhody s Debbie a důvody odchodu Benovy přítelkyně a jeho kamaráda. Části by byly moc dlouhý.