Byl prosinec.
S Trishou jsme se stali dobrými přáteli a trávili jsme spolu pomalu každou volnou chvilku.
Stál jsem tehdy u okna a sledoval sníh této zimy. Pohlédl jsem na své poškrábané ruce, které byly už skoro zhojené, a bolestivě si vzpomněl na zážitek před pár dny.
Jedním slovem: Debbie.
Otřepal jsem se z nepříjemné vzpomínky.
Podíval jsem se znovu z okna a zahlédl ji. Co mi říkala, měla být celý víkend pryč.
Vyšel jsem před dům a Rosie, jak jsem ji pojmenoval podle místa, kde se schovávala první den, vyběhla za mnou.
Zapadla ale do sněhu, ze kterého ji čouhala jen hlavička. Zmateně se rozhlížela, nechápala, co to je a proč se nemůže pohnout.
Zasmál jsem se, vytáhnul ji z bílého vězení a šel i s ní k plotu. Trish mezitím došla ke svým dveřím.
"Ahoj, co tady děláš tak br-" prásknutí dveří mě umlčelo. Tehdy jsem ji podruhé viděl bez úsměvu. A poprvé vypadala naštvaně.
Pomalu jsem se vrátil domů.
V noci mě vzbudil štěkot Debbie. Do háje, ta příšera hrající si na psa mě jednou zabije.
Přišla mi ale nějak blízko. Šel jsem se tedy podívat, co se děje. Doga stála v přední zahradě mé sousedky a tlapama stála na zádech nějaké postavě.
Vytočil číslo na jejího pána, které měla celá ulice. Fena si občas totiž hrála na parkurového koně, přeskakovala ploty a procházela se po cizích zahradách.
Sám jsem se rozhodl mu jít pomoci.
Když jsem doběhl na místo činu a chystal se tu šílenou bestii okřiknout, zarazil jsem se.
Nůž od krve a taška, ze které čouhal laptop, který patřil Trish, ležely vedle muže v kukle.
Ta doga byla možná chodící katastrofální pohroma, ale když bylo potřeba, byl z ní špičkový pes.
Vytočil jsem tísňovou linku a vběhl do domu.
Trisha ležela v kaluži krve, jelikož ji ten zloděj nadělal z břicha cedník a mělce dýchala.
"Notak, Trish, zůstaň tu se mnou. Vydrž, bude to dobrý. Pomoc je na cestě. Zvládneš to. Nesmíš odejít."
Podívala se na mě a udělala ten svůj úšklebek. Tehdy jsem ji chtěl nenávidět za větu, kterou pronesla.
"Umíráme, abychom uvolnili místo novému životu. Ať už lidskému, či zvířecímu."
ČTEŠ
Trisha
RandomNikdy na ni nezapomenu. Změnila mi pohled na svět, lidi a živit. Za to ji navždy budu vděčný. ------- Upřímně, tenhle příběh vznikl je za účelem někam vyhodit mé osobní hesla a bylo mi líto je jen tam psát, jak jsem je využila k příběhu. Berte tohle...