Byla nádherná noc. Rád jsem za takových, kdy bylo nebe čisté, sedával na zahradě a pozoroval hvězdy. Využil jsem toho, že po tolika dnech chvíli nepršelo a usadil se tedy venku.
"Co tam hledáš?"
Leknutím jsem nadskočil, div jsem nespadl ze židle. Ohlédl jsem se. Koukala na mě z okna a zase se usmívala.
"Malý vůz. Jako naschvál vždy najdu jen jeden a druhý se mi schovává," odpověděl jsem.
"Třeba ti ujíždí před očima," odvětila ze smíchem a zavřela okno. O chvíli později se objevila vedle mě. Uvolnil jsem ji svou židli a přisunul si druhou.
"Vypadáš smutně," pronesla. Přikývl jsem. "Chceš si o tom promluvit?" nabídla. Povzdechl jsem. Nechtěl jsem ji s tím zatěžovat, ale chtěl jsem se někomu svěřit.
"Naposledy jsem takhle pod hvězdami seděl s mou, teď už bývalou, přítelkyní," započal jsem a než jsem se nadál, pověděl jsem ji, jak můj poslední vztah dopadl.
Pohladila mě po paži a já přesunul pohled z hvězd na ten její úšklebek.
Možná by to někoho jiného ranilo, protože tím, co řekla, mi vlastně naznačila, že mě moje ex nemilovala. Mně to ale pomohlo. Jako by mi těmi slovy ukázala, abych byl rád, že se vypařila při falešném poplachu, než kdyby to byla skutečnost a já se na ní spoléhal.
Rozhodl jsem se, že se touhle větou budu určitě řídit.
Větou znící: "Když mít rád nebo milovat, tak se vším a nebo vůbec."
ČTEŠ
Trisha
RandomNikdy na ni nezapomenu. Změnila mi pohled na svět, lidi a živit. Za to ji navždy budu vděčný. ------- Upřímně, tenhle příběh vznikl je za účelem někam vyhodit mé osobní hesla a bylo mi líto je jen tam psát, jak jsem je využila k příběhu. Berte tohle...