Karl

217 22 2
                                    

Christine byla lehká jako peří takže mu nevadilo, že ji už dvě hodiny nesl. Dlužil jí to. Nemohla létat kvůli němu. Vyčítal si všechno, to že byla dána mezi démony, to že jí všichni týrali, hlavně on. Najednou se Christine probrala z tvrdého spánku spíše omdlení do kterého upadla při pádu. ,,Co?  Kde to jsem?" Zeptala se potom se ale vzpamatovala a řekla: ,,Počkat. Ty me neseš celou dobu? Musíš si odpočinout." ,,Jsem v pořádku." Namítl Karl. Tu jo ale začali pálit ruce. Christine zářila jemně modrým světlem. Karl rychle sletěl k zemi a tam ji lechce položil do trávy. ,,Ach ne!" Vykřikla. ,,Jsi v pořádku?" Ohromene kývl hlavou. ,,Jak si to udělala, Christie?" Pokrčila rameny. ,,Prostě jsem chtěla abys sletěl." Namítla. ,,A od kdy mi říkáš Christie?" ,,Promiň." Špitl. ,,Ne. V pohodě. Mě se to líbí. Je to jakoby si mně někdo vážil. Jako bych ti nebyla lhostejná." ,,To nejsi." Usmál se. Chvíli jen tak seděli ale potom Christine řekla:,,Co budeme jist?" Pokrčil rameny. ,,Možná by se našly borůvky. Nebo jiné lesní plody. Půjdeme se podívat?" Kývl a tak se vydali hledat večeři. Nakonec našli velký keř borůvek. Jejich první společná večeře.

Ďábelský andělKde žijí příběhy. Začni objevovat