LIMITED

LIMITED 23 - 1. část

LIMITED 23

„Ty idiote!! Tohle byly nejtrapnější minuty mého života!“

„Máš hezký kalhotky.“ Uchechtne se.

Hodím po něm polštář a jdu do koupelny, k zrcadlu si urovnat tu sukni.

„A nemysli si, že o té puse nevím, vím to, ale bylo to hezký probuzení.“ Pošeptám mu do ucha.

On mi dal pusu! Vážně se mi to při probuzení nezdálo.

 „Můžeš mě štípnout?“ zašeptala jsem a v tu chvíli jsem si připadala trochu trapně.

Jeho rty dal na ty mé, nevím, jak přesně reagovat, nikdy jsem pusu nikomu nedala natož, abych se s někým líbala.

„Já, já, nikdy sem tohle s nikým nedělala, nevím co.“ Přiznala jsem se mu.

„To přece vůbec nevadí, ale opravdu bych už měl jít. Tak ahoj.“

„Už teď se mi chybíš!:/♥♥“

Otevřela jsem oči a koukala po místnosti, tentokrát za světla. Koukla jsem k nohám a nemohla si nevšimnout těch božích balonků, ty bych chtěla i doma. Jenže, žádné doma už není, nebude.

Přitulila jsem si k sobě oba dva medvídky, celou noc jsem s nimi spala pod peřinou. Asi protože jsem se nebudila a konečně se v klidu vyspala.

Z mého klidného přemýšlení mě vyrušil můj telefon.

Šáhla jsem pro něj do šuplíku.

„Dobré ráno princezno, za chvíli jsem u tebe!:*“ Po několikátém přečtení jsem se pořád nepřestala aspoň trochu usmívat.

„Čekám tu na tebe!xx“ Naťukala jsem rychlou odpověď a odeslala.

Rovnou jsem napsala i mamce.

„Ahoj mami, doufám, že odpoledne přijdete, Harry je už na cestě, určitě se potkáte! Pa.“

Narovnala jsem si polštář, tak, abych se pohodlně usadila. V rámci možností. Vytáhla jsem ze šuplíku pero a deník. Konečně jsem se mohla vypsat. Ze všeho! Doufat, že si to možná někdy přečte, dozví se o mě všechno.

„Ťuk ťuk!“ slyšela jsem povědomí hlas.

Okamžitě jsem schovala deník pod peřinu, na tvář se mi objevil obrovský úsměv.

„Vypadáš líp, je ti dobře?“

„Jo, skvěle.“ Zalhala jsem mu, ale potřebuju ho ještě vidět, jak se směje. Jeho úsměv!

Přijde ke mně, nakloní se nade mě a políbí mě na čelo.

„Mohl bys.“ Unikne z mých úst a zakoukám se na jeho rty, jsou jen takový kousek, od těch mých. Silně se usměje, olízne si rty. Nakloní se ke mně ještě více a jeho rty spočinou na mých. Přitáhnu si ho k sobě ještě víc.

Jediná věc, co mě teď doslova vytáčí je ta blbá hadička v nose.

Harry se po chvíli odtáhl.

„Ahoj lásko.“ Zašeptal.

Jakmile dosedl do křesla, které opět přisunul co nejblíže, vyhledá pod peřinou mojí ruku a proplete si se mnou prsty.

„Ahoj.“ Stiskla jsem mu ruku a usmála se.

„Včera jsem odcházel, už jsi spala, asi si byla hodně unavená co?“ usměje se a koukáme si do očí.