Severus zamykal učebnu lektvarů a otočil se.
Doslova ztuhl.
Stál před ním ON, s úsměvem, neskutečně rozcuchanými vlasy a něco nesrozumitelného blábolil.
Profesor absolutně netušil, o čem jeho kolega mluví.
Jen civěl na pírko, jenž měl muž vetknuté do vlasů.
Kde se tam vzalo, proboha co ten chlap dělal, kde byl...
Severusovi se již počala zvedat ruka, aby se pírka lehce dotknul.
Sklonil hlavu a podíval se do jeho očí.
Řeknu mu to, teď! Teď! Hned! Řeknu to! No tak!
„Nezlobte se, teď nemám čas."
A s těmito slovy se otočil a doslova uprchnul.
Daleko, kam jen kamenné zdi dovolily.
Neutíkejme před problémy, tím se nevyřeší...
ČTEŠ
Adventní kalendář - Hořící kometa
FanficJedná se o dvaceti čtyř denní drabble výzvu. Konkrétně otevírání kalendářních okýnek. A záleží jen na Vás, kam až dohlédnete... Hlavní postavou je kdo jiný, než mému srdci nejdražší, nejmilejší, nejkrásnější, nejsmyslnější...o ano, stačí...Severus.
