Adventní kalendář - Hořící kometa

Bonus k Vánocům

Co se zdálo Severusovi.....

Dveře ztemnělé ložnice sebou práskly s nepřiměřenou silou. Zatímco se místnost plnila mlaskavými zvuky naléhavých polibků a lapáním po dechu, jejich původce stav dveří nijak netrápil. Řekla bych, že je nechával chladnými, ovšem chlad klopýtající dvojici ohrozit nemohl, ani kdyby vypukla další doba ledová. Horečnatý propletenec dvou mužů se neohrabaně sunul po jednoduché trajektorii dveře – postel.

Přestože jednomu z nich byla až taneční elegance v pohybech dána do vínku, nyní ji zřejmě pozapomněl za zabouchnutými dveřmi. Druhý z mužů naopak vždy budil dojem, že mu překážejí i vlastní končetiny, jakoby jich měl několik navíc, nebo byly neúměrně dlouhé. Zbrklosti dvojici neubírala především snaha věnovat se během chůze ještě dalším činnostem.

Oba pánové velmi chaoticky bloudili ústy i rukama po tom druhém. Řád to v sobě neskrývalo žádný, nebo důkladně utajený. Prakticky se jeden druhému snažili dostat co nejvíce na kůži. Každý kousek, který odhalili, zneuctili surovým dotekem, nebo rovnou kousnutím; co bylo zrovna blíž. Zároveň se občas utopili ve společném polibku. Na něžnosti nezbýval prostor. Cíl jasný – pozřít se navzájem – HNED.

Teoreticky by se dali rozlišit na vedoucího „výpravy", který se očividně v prostorech místnosti orientoval. A nadšeného turistu, jenž se ochotně nechal vést. A právě „turista" s překvapeným zajíknutím narazil na hranu postele a se žuchnutím se na ni svalil. „Průvodce" nezaváhal, upadnuvšího muže následoval a plnou vahou zalehl.

„... Severusi," vydechl zastřeným hlasem ten vespod.

„Ššššš," zavrněl mu Severus přímo do ucha, za což byl odměněn táhlým zaúpěním a kousancem do odhaleného krku, až sám ztěžka vydechnul.

Hrudníky obou se k sobě klenuly magnetickou silou. Těla klouzala v úmorné snaze rozmačkat se. Oblečení opouštělo své nositele nezdvořilým způsobem, létalo všemi směry v katastrofálním stavu. Vzájemné vysvlékání se podobalo odtrhávání masa vyhladovělým dravcem.

Až dotek kůže na kůži oba zklidnil. Tak... omračující.

Vyvedl je z dychtivého běsnění. Tempo laskání přešlo na mírné přelévání hřejivých vlnek počínající rozkoše. Místností se rozlilo měkké světlo magií zažehnutých svící a malovalo na nahých tělech zlatavé plošky, jako akvarelem malíř zvěčňuje východ slunce na úbočích hor.

Severus ztuhl v pohybu, lehce se nadzdvihl na loktech a pozoroval zázrak pod svým tělem, mezi svými pažemi. Fascinovaně kontroloval černýma očima po obrysy nahé postavy, podtržené hrou světel a stínů. Stoupal od pevné hrudi přes vystouplou klíční kost na rameno. Zasekl se na výjevu před sebou. Na kůži jeho milence se podoben černému hádku kontrastně skvěl Severusův pramen vlasů.

Doopravdy teď ležel na své posteli s... Ním. Pro Merlina. A než se zmohl vůbec hrábnout rozumem po kýženém vystřízlivění, propadl se do jisker na něj upnutých očí. Touha, něha, obdiv, chtíč... to a spousta nepojmenovatelného v jednom jediném pohledu smetlo Severuse z piedestalu sebekázně.

Téměř bojácně přimkl své rty na ty nabízené, žádající, a ochotně následoval vlastní přání. Nořil se do jeho rtů něžně. Neuspěchaně mučil oba, pomalu se zpíjel kluzkou slastí poskytnutou mu odevzdanými ústy. Chamtivě lapal vzdechy. Týral se zadržováním živočišného pudu, okamžitě do něj proniknout a hrubě si ho vzít. Místo toho, přesunul své hebké polibky na oblouk krku, tam kde i přes poklid kolem běžel život tryskem o závod. Hladil a líbal hrdlo svého milence a hltal plnými doušky každý jeho vzdech. Sám spokojeně vrněl. Těla neustala v mazlivém kolébání. Tření kůže o kůži rozlévalo slastné horko do Severusových beder a mámilo z něj čím dál hlubší steny. Paže se mu chvěly a mozek nestíhal vstřebávat všechnu krásu kolem.

Severus se nadzdvihl a milence pod sebou převrátil. Odpovědí mu byl pouze souhlasný přimhouřený pohled očí zamlžených vášní. Věděl, že teď může cokoliv.

Partner se poslušně uložil na břicho. Nijak se nepozastavil, nad zvukem otevírání šuplíku u nočního stolku. Hlavu natočil na stranu a nedočkavě zavrtěl boky.

Severus se musel tomu bezděčnému gestu pousmát. Z šuplíku vytáhl papírovou krabici, sundal barevné víčko a vylovil čokoládovou pralinku. Opatrně ji umístil na jeden z milencových obratlů.

„... co?" vyslal k němu milenec plaché pousmání.

Severus jeho otázku utlumil tím, že mu jeden bonbón prostě nacpal do pusy. Sám se neubránil zaškubání koutků. Ale rychle nastolil na své tváři obvyklou strohost a se soustředěně staženým obočím tvořil na milencových zádech alej z pralinek. Co obratel, to bonbónek.

Tělo pod Severusem se otřásalo zadržovaným smíchem, ten však majitele rychle přešel, protože Severus začal připravenou hostinu na zádech důkladně konzumovat.

Každý kousek čokolády obkroužil jazykem. Jeho milenec komentoval olíznutí slastným zaúpěním, zaryl nehty do polštáře a kroutil se jako by hledal spásu. Ta ale nebyla k dosažení. Zespod dráždilo chladivé povlečení. Z druhé strany ho trýznil Severusův obratný jazyk a horké výdechy.

Severus promluvil přímo k jeho zátylku: „Nemel s sebou," nadmíru spokojen reakcemi na své počítání, „budu mít čokoládu po celé posteli."

Zavrčel, kousl ho do krku a jal se pokračovat v předchozí činnosti.

Po precizní konzumaci Severusův milenec stěží ovládal třes a neuvěřitelně vábivě kňučel. Nebyl by to ale Snape, kdyby se rozhodl trápení obou ukončit a povolil jim dosáhnout vrcholu. Ne ne, tahle situace se nebude, nesmí, opakovat a proto si jej Severus vychutná doplna.

Vylovil z krabice další bonbón a kouzlem si jej rozpustil v dlani. Rychlým trhnutím za rameno milence opět převrátil na záda a čokoládu mu rozetřel jedním tahem od ramene až k rozkroku. Zabodl do milence své hypnoticky černé oči a nepouštěl z něj pohled, zatímco slíbával z nádherné pokožky pod sebou čokoládovou čmouhu.

Milenec ho drtivě držel ve vlasech, lapal po dechu a uhranutě sledoval Severusovu preciznost.

Severus asi nikdy nespatřil erotičtější výjev, než oči rozšířené vášní a nevyřčenými prosbami. Oči, které na něj shlížely, které ho utvrzovaly v tom, že patří jen a jen jemu.

Severusovi. Bezvýhradně.