Povídka o Lovci, Jediovi a Básníkovi

Kapitola 4: Dvacet pět let lovce

Dopředu vás upozorňuji, že to co vám teď budu vyprávět, znám ze zmiňovaných pamětí, takže to možná bude trochu přikreslené od Básníka. Nebylo mnoho příležitostí, kdy bych byl u vyrůstání malého kluka. Ale přejděme už konečně k samotnému příběhu.

Hned poté, co tomu klukovi zemřela babička, se vydal na cestu nájemného vraha a lovce. Ve svých osmi letech, což je jen tak mimochodem tři roky po mém setkáním s ním, dostal svou první práci. Zabít číšníka. Horlivě ji vzal a za našetřené peníze si koupil svůj první blaster na černém trhu, starou S-5. Hned poté šel ke kantýně, kde měl číšník pracovat. 

Několik dní ji bez jídla nebo vody pozoroval. Sledoval intervaly, ve kterých se kantýna zavírá a otevírá. Sledoval, kdy nasednul hospodský do svého speederu, aby odjel domů. Ale jednu věc sledoval nejvíce. Sledoval, po kolika minutách přichází číšník za kantýnu, aby si dal svou Smrtičku. Každý den, přesně dvacet minut po konci polední pauzy, si šel číšník dát ven přesně dvě tablety Smrtičky a nikdo ho při tom nevyrušoval.

Po čtyřech dnech pozorování si šel dát náš "hrdina" něco pod zub. Snědl stejk velký jako Banthí chodidlo a vypil tak moc modrého mléka, že se mu chtělo zvracet. Ale vrátil se na stanoviště. S koupeným jídlem kantýnu pozoroval dalších šest dní. Když se nic nezměnilo, rozhodl se. Posadil se na střechu nad vchodem, ze kterého pravidelně vycházel číšník a čekal. Na minutu přesně vyšel číšník a začal si tablety Smrtičky drtit na dřevěném tácku. Když vdechl první, kluk seskočil dolů a vystřelil po něm z blasteru. Jenže blaster byl na něj moc těžký a proto číšníka jen škrábnul. Ten si dal ještě druhou tabletu a ve stavu eufórie se začal hnát na kluka. Ten po něm ve stresu blaster hodil, ale minul. Zavřel oči a jediné, nač myslel, bylo to, že se už brzy uvidí s babičkou…

Najednou uslyšel výstřel z blasteru. Ovšem tohle nebyla žádná S-5. Tohle byla IQA-11, odstřelovací blaster. Vzhlédl a uviděl mohutného číšníka, jak leží na zemi s prostřeleným hrudníkem. Za sebou kluk slyšel zvláštní kroky. Otočil se a ztuhl. Před ním kráčel Mandalorian! Jeho Beskar měl barvu matné indigové modři a pomalu se blížil ke klukovi. Když byl u něj, nabídnul mu ruku a kluk ji ostýchavě příjmul. Do druhé ruky vzal Mandalorian mrtvolu, jakoby nic moc nevážila a všichni tři se vydali jakousi uličkou pryč.

Došli k hangárům. Tam Mandalorian poklábosil s jakýmsi Pykem, který mu zadával úkol. Převzal si od něj deset tisíc kreditů, dal mu mrtvolu a už jen s klukem pokračoval dovnitř. Tam byla loď. Krásná VCX-100 ve stejné barvě, jako Beskar Mandaloriana.

Když došli dovnitř, započal mezi klukem a Mandalorianem rozhovor, který jim oboum změnil život. Mandalorian získal syna Degara a kluk získal otce a učitele, jehož jméno nebylo zapsáno. Spolu prožili dalších dvacet let, než se jejich cesty rozdělily a já jsem vzal staršího z nich.