Povídka o Lovci, Jediovi a Básníkovi

Kapitola 5: Zrození šedého jedie

Po tom večeru na Tatooinu náš jedi odešel do pouště. Šel dlouho, mohly to být dobré čtyři dny. Po té dlouhé a únavné cestě, kdy sebou stále nesl padawana, došel konečně ke skalnímu útesu, ve kterém byla jeskyně, jejíž vchod byl těžko nalezitelný. Bylo to perfektní místo, kde se ukrýt. Mimo jiné tam žilo i menší stádo banth a v jeskyni byl pramen, ze kterého tekla čistá voda. Besalisk vešel dovnitř a uložil tělo padawana na plochý kámen. Byl sice unavený, ale ještě nešel podojit Banthy, ani se vyspat. Vyškrábal se nahoru na vrchol útesu a tam začal hloubit pomocí svých světelných tyčí hloubit jámu. Průzračně bílé světlo, které z nich sálalo se kmitalo a zanedlouho byla jáma hotová. Jedi slezl dolů a až teď šel k banthám. Podojil je a do provizorní tašky vzal usušený hnůj. Mléko modré barvy uložil do jeskyně a vzal padawanovo tělo. S tělem i suchým hnojem opět vylezl na skalní útes a uložil svého učedníka do jámy a suchý hnůj posloužil jako podpalovadlo. Mistr tam celou dobu stál a po tvářích mu stékaly slzy, jaké by měl na tvářích otec, co přišel o syna. Když bylo po všem, už se začínalo stmívat. Besalisk položil na jámu kámen a slezl dolů do jeskyně. Tam si dal velkou porci modrého mléka a usnul.

Tu noc se mu zdál zvláštní sen. Temná strana Síly ho k sobě lákala, říkala mu, že stejně už nestojí na světlé straně, tak ať se připojí k temnotě. Ten sen ho vzbudil. Šel k pramenu a propláchl si obličej. Vzal meč svého padawana a do stěn jeskyně začal rýt různá slova. Ovšem jedno se opakovalo. A tím slovem bylo jeho jméno. Melarai.

Poté, co skončil s prací, opět ulehl. Opět se mu zdál sen, ovšem tentokrát, ani nikdy později mu nepodlehl, i když se mu zdál každou jednu noc.

O pár let později...

Byl to den jako každý jiný. Melarai se probral, umyl se v prameni a napil se chladné vody. Oblékl si na sebe svou róbu, kterou udržoval v překvapivě dobrém stavu. Jeho brnění stálo na provizorním stojanu. Vyšel ven a šel obstarat banthy. Když dokončil práci, vyškrábal se nahoru na skály a sednul si naproti kameni. Povídal si s ním. O všem možném, o snu, o tom, kolik dnes nadojil... a také o tom, jak mu jeho učedník chybí. Ve skutečnosti nemluvil s kamenem, ale s prachem učedníka pod ním.

Když rozhovor skončil, vytáhl Melarai své světelné tyče a začal trénovat. Jako už dlouhých dvacet let trénoval techniku, kterou si sám vymyslel. Byla to technika, která spojovala výhody temné i světlé strany Síly a přesto, že to nebyla technika Vaapad, kterou používal mistr Mace Windu, byla tato technika smrtící.

Trénoval už dobré čtyři hodiny, když v tom něco ucítil. Do atmosféry přišel někdo, kdo je aktivní uživatel Síly. Melarai seskočil dolů a pomocí Síly si nic nezlomil. Běžel do jeskyně. Vzal si na sebe svou zbroj, ze které už před dlouhou dobu seškrábal symboly řádu jedi a republiky. Padawanův meč si schoval do zadní části kyrysu a své tyče si vzal do dvou rukou. Vyskočil nahoru do připravené skrýše nad vchod a vyčkával.

Čekal dlouho. Mohlo to být tak šest hodin, když v tom ucítil, že se narušitel blíží. Byl sice ještě daleko, ale už nebyl tak daleko, jak by bylo milé.

Byli tu ovšem ještě další hosté. K jeskyni přijelo na speederech dvacet stormtrooperů. Vcházeli dovnitř. Melarai počkal, než byla poslední čtveřice pod jeho skrýší, a skočil dolů. První čtyři setnul. Zbytek se začínal otáčet, to už ovšem dalších šest padlo. Započala střelba. Pět z nich padli pod svými vlastními střelami. Zbylých pět na chvíli zaváhalo a čtyři z nich rychle zemřeli. Poslední padnul na kolena a žadonil o milost. Ohromný Besalisk si ho chvíli prohlížel a pak mu přiložil jednu svou vyplou tyč k zádům, tam, kde by měl mít páteř.

"Bude to rychlé." řekl Melarai a zapnul tyč. Poslední voják padnul.

Tenhle boj možná skončil, ale malá válka o život právě začala a Melarai si to až moc dobře uvědomoval. Pobral něco málo zásob modrého mléka a vyšel ven z jeskyně. Na chvíli ho oslepilo slunce. Když se mu vyjasnilo, uviděl něco, co mu vyrazilo dech.

Před ním stála osoba průměrné postavy celá oděná v černé zbroji s pláštěm, kdy černou barvu místy narušovaly rudé ornamenty.

Postava se pohla o nepatrný kousek dopředu. Melarai si toho všiml a zaujal bojový postoj, své světelné tyče schované pod vlastní nažloutlou zbrojí. Postava se zhluboka zasmála.

"Rytíř jedi, nemýlím-li se. Jsem váš velký fanoušek. Trvalo nám velmi dlouho, než jsme vás objevili. Ta jednotka klonových vojáků, které jste zneutralizoval, vám postřelila a zabila padawana, že? Jak on se jen... Eden! Ano, jmenoval se Eden. Chudák chlapec, mohl se stát inkvizitorem jako já, ale ne. Vybral si." pronesla postava klidně. Ohromné tělo Besaliska bylo celou dobu uvolněné, ani při zmínce jména jeho padawana neztuhl, nebo se nezachvěl, prostě nic. Jako kámen.

"Ano vybral si. A jsem na něj hrdý, že neskončil tak, jako vy, temný učedníku. Řekl bych, že máte mylné informace. Já už nejsem rytíř řádu jedi." promluvil tentokrát svým hlubokým, hladkým hlasem Melarai.

"Ale stále jste jím byl, tudíž, podle zákonů Galaktického impéria a tak dále, a tak dále, vás mám za úkol zatknout nebo zabít." pronesl inkvizitor a vyskočil. Ve vzduchu zapl své dva světelné meče, které se rozžhnuly rudou barvou a letěly přímo na Besaliska. Jsou už tak blízko, Melarai má jen mizivou šanci...

Dva meče se zastavily o čepele jedné bílé tyče. Bývalý jedi už v druhé ruce třímal druhou tyč stejné barvy a začal mohutný protiútok.

Útoky trvaly vždy jen okamžik, když v tom přicházely další a další útoky, které byly stále drtivější a ničivější. Souboj trval sice čistého času tak pět minut, ale kdybyste tam stáli, přišlo by vám to jako pět hodin.

Potom udělali oba chybu. Melarai na chvíli vypustil obranu svého levého boku a inkvizitor na něj nezaútočil. Besalisk si to uvědomil a využil příležitosti. Jednou svou volnou rukou udeřil inkvizitora do helmy tam, kde by měl mít bradu. Sithský učedník tuto věc nečekal a šel okamžitě k zemi. Melarai využil situace a vběhl do inkvizitorovy lodi, černo-červené YT-1300 a vzlétl. Okamžitě skočil do hyperprostoru a vydechl si...