The Meeting /w Bax, House

1

Bax
__________________________________

Vztal jsem jako vždy v 6 30. Sešel dolů do kuchyně a udělal si snídani. Ano bydlím sám v domku po rodičích zemřeli předčasně ale ještě k tomu chodím na vysokou. Vzal jsem si chlaba s paštikou. Sedl si na židli, začal jist a přitom jsem si prohlížel ig. Pak jsme se podíval na hodiny. 7 08 to abych vyrazil. Dneska jdu do nové školy musel jsem se totiž přestěhovat do domu po rodičích tím pádem i do nové školy. Bojím se toho, bojím se že mě nepřímou takovyho jaký jsem. No vzal jsem batoh, klíče a mobil. Zavřel zamknul a rozešel se do školy. Už před vchodem na mě všichni koukali. Na vyššího hubeného kluka s hnědýma vlasama a očima jak by smet. A s obličejem roztomilým jako malý dítě. Aspoň tak mě popisovaly moje spolužačky na základce. Slyším první zvonění a vcházím do školy. Namířil jsem si to do své třídy když v tom jsem do někoho narazil. Zpadli mu učebnice tak jsem mu pohol je seprat. Omluvil jsem se a přitom se na něho zadíval. Bylo na něm něco jiného, zvláštního co mě uchvátilo. Podal jsem mu ruku a představil se.,, Já jsem Štěpán, promiň jsem tu nový nechtěl jsem do tebe vrazit . "Chvíli se na mě díval a pak mi podal taky ruku,, já jsem Kuba". Řekl a pak odešel. Vešel jsem do třídy a sedl si úplně do zadu do lavice. Pak přišel Kuba. Seděl jen dvě lavice přede mnou. Ta hned přede mnou byla prázdná a on seděl taky sám. Pak přišla učitelka. Tak žáci máme tu nového žáka. Jmenuje se Štěpán.,, Jo a Štěpáne sedni si dopředu ke Kubovi ať nejsi tak vzadu jo? ". Vzal jsem si věci a sedl si k němu. Mě ani jemu to nevadilo. Nakonec jsme se i zpřátelili dá se říct. O hodinách jsme dělali blbosti, o přestávkách ještě větší. Učitelka byla ráda, že jsem si našel přátelé bylo to totiž na ní vidět. Zvonilo na velkou přestávku tak jsem se zvedl a chtěl jsem jít na záchod. Venku byly nějací blbečkové tak jsem si jich nevšímal. Ale ta holka měla svůj názor,, Hej fešáku pod jsem nehledaš holku? "řekla. Jen jsem se otočil a řekl,, ne nehledám radši jsem sám" ona se na mě podívala a táhla další členy tě party pryč s mumlanim on je divnej nebo co.,,nejsem divnej jen tě nechci no možná že nejsi zvyklá ale pravda bolí. "řekl jsem. To jsem ale neměl, jenže já prostě nedokážu lhát. najednou se naštvali a přišli ke mě.,, ty ji nebudeš urážet" řekl a jednu mi trefil. Já ho nechal být a chtěl odejít, on mě ale chatl za rukáv a přitáhl zpátky,, kam pak se bojíš co? " Já nic neříkal já jim nechci ublížit. Nikdy jsem to nedělal. Když mi však chtěl trefit další přišel Kuba a zastavil ho. Nevím proč se do toho mísil když se nedokázal ubránit. Najednou ho chytli a začali mlátit. To už mě naštvalo. Rozběhl jsem se k nim a pořádně jim to naložil. Chodil jsem dřív na karate takže to bylo lehké. Kuba mi poděkoval a hned jsme šli zpátky do třídy.