Změna života

Tajemství

Táta: „Mio, za sedm dní ti bude osmnáct let a měla by ses konečně něco dozvědět.“
Máma: „Musíš nás vyslechnout, je to důležité pro tvůj život.“

Najednou jsem dostala šílený strach. Co mi rodiče chtějí říct?
---------
Táta: „Mio radši se posaď“
Já: „Musím říct, že mi naháníte strach“
Máma: „Mio, hrozně nás to mrzí, že se to dozvídáš takhle, ale musíme tě ochránit. Nejsme tvoji praví rodiče. V tvé zemi kdysi začala válka a my dostali za úkol tě ochránit. Nikdo se s tebou nesměl bavit, aby ses naučila být laskavá, milá, hodná a spravedlivá. To je důvod proč bydlíme tady, kde nikde nikdo není.“

Táta: „Do lesa už nebudeš moct chodit, ti vlci by ti mohli ublížit. Naučila ses být laskavá, milá a spravedlivá a to v životě budeš potřebovat. Budeme se muset odstěhovat do města, kde se tvůj pach ztratí mezi ostatními. Budeme muset na tebe dávat větší pozor. Můžeš nám ale nadále říkat mami a tati, staráme se o tebe už od mala a vychovali jsme tě, ale vše záleží na tobě.“

Po té co domluvil táta, jsem byla celá vyděšená. Nevěděla jsem co dělat. Celý svůj život jsem byla jen v obklopení rodičů, zvířat a nikoho jiného. Nevím zda jsem připravená se odstěhovat. Nebudu mít kolem sebe les, nebudu svá. Nejspíš začnu chodit do školy jako všichni ostatní. Tohle nemůže být skutečnost.

Já: „Je samozřejmost, že vám budu nadále říkat mami a tati, ale nemám z toho dobrý pocit. Celý svůj život jsem žila tady blízko lesa, nemůžu opustit to co mám ráda.“
Máma: „My ti rozumíme, ale není tu pro tebe bezpečno jestli si viděla vlky.“

Přemýšlela jsem nad tím, proč stále zmiňují vlky. Vím, že jsou to  nebezpečná zvířata, ale u toho jezírka mi přišli hodní, protože mi neublížili.

Já: „Dobře, přestěhujeme se do města, ale chci naposledy jít do lesa a rozloučit se se vším co mám ráda.“
Máma: „Dobře, ale budeš tu do hodiny.“

Rychle jsem běžela k jezírku. Když jsem přišla na molo, rychle jsem si sundala triko a kalhoty a skočila jsem do vody. Poslední den tady, tak si to musím užít. Plula jsem na hladině se zavřenýma očima a užívala si tu pohodu a klid. Nic mě nerušilo. Voda byla velice příjemná a mně se nechtělo pryč, ale bohužel jsem musela už jít, abych to stihla.

Vylezla jsem na molo a začala se oblékat, když tu najednou jsem uslyšela známé praskání větví. Začala jsem hledat, jestli tu někde není nějaký vlk, že bych se rozloučila, ale neviděla jsem nikde nikoho. Byla jsem už na cestě domů. Měla jsem pocit, že mě někdo sleduje. Rozběhla jsem se a najednou jsem měla černo před očima.

Ahojky❤️ Doufám, že se vám líbí začátek této knihy. Nevím zda to píšu dobře, ale chtěla bych v tom pokračovat. Psaní mě velice baví a chci se v tom nadále zlepšovat.
Budu se těšit u další části 😊