Změna života

Lukasova Rodina

Ráno jsem vstala a šla jsem do kuchyně. Rodiče ještě spali a tak jsem musela být potichu. Nemohla jsem se rozmyslet, co si dám k snídani a nakonec vyhráli cereálie. Neměla jsem náladu dělat nějaký tousty nebo vajíčka.

Poté co jsem dojedla, šla jsem do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla a všimla si, že mám opuchlé oči. Celou noc jsem nespala. Měla jsem pořád špatné sny o škole a o ostatních lidech.

Chtěla jsem na to zapomenout a proto jsem si dala horkou sprchu. Když jsem vylezla ze sprchy, postavila jsem se znovu před zrcadlo a začala se líčit, aby to rodiče nepoznali.

Vyšla jsem z koupelny a rodiče stále spali. Šla jsem se projít, abych se trochu uvolnila a byla připravena na změnu. Potkala jsem zajíce, srnky, jeleny a jejich mláďata. Takový pohled na přírodu už nikdy nebudu mít.

Lukas: „Mio si to ty?"
Já: „ C..co? Lukasi co tu děláš?"
Lukas: „Šel jsem si zaběhat, ranní rozcvička no. Co tu děláš ty?"
Já: „Bydlím kousek odtud. Teda už jen chvilku, za chvíli pojedeme pryč už napořád."
Lukas: „Můžu tě vzít na chvilku k sobě? Bydlím támhle pod kopcem."
Já: „Dobře, ale jen na chvilku."

Běželi jsme dolů z kopce, abych přišla co nejdřív domů. Zajímalo mě, jak vypadá jeho chata a kolik sourozenců vlastně má. Za deset minut jsme stáli před jeho chatou. Ještě nikdy jsem ji tu neviděla, je to zvláštní. Je tak obrovská, že se do ní musí vejít minimálně deset lidí.

Vešli jsme dovnitř a já uviděla tu nádheru. Zevnitř mi to přišlo jako sídlo nějakého krále. Křesla vypadala velice příjemně a ty obrazy na zdech byly nádherné. Prošla jsem se a prohlédla si je pozorně. Na jednom obrazu bylo osm lidí včetně Lukase. Asi to jsou ti jeho bratři a sestry.

Začala jsem přemýšlet o tom, že já žádného bratra ani sestru nemám. Bylo mi to líto, že jsem sama. Po chvilce koukání do zdi jsem se otočila a tam stál Lukas s celou svoji rodinou. Byla jsem dost vyplašená. Nikdy jsem nebyla mezi tolika lidmi najednou.

Já: „ A...ah...ooj...ahoj."
Lukas: „Neboj se Mio, neukousnou ti hlavu."
Já: „Promiňte, nejsem zvyklá na lidi."
Lukas: „To je v pořádku Mio. Představím ti moje bratry a sestry a třeba ti bude líp."
Já: „No to doufám."

Lukas: Takže asi začnu nejdřív holkama. Tahle tmavá brunetka je Emily. Ta světlá brunetka je Alice a ta zrzka je Kate. Poslední z mých sester je Molly a ta má hnědé a černé vlasy. Ano je to zajímavé. Teď mé bratry. Tenhle kluk se světle hnědými vlasy je Thomas. Vedle něho s tmavě hnědými vlasy je Alex a poslední z mých bratrů má zrzavý vlasy a jmenuje se Leo. Já jak už víš jsem Lukas a mám bílé vlasy, tak a už nás znáš všechny."
Já: „Ty jsi pako. Tebe už znám, tak se představovat nemusíš."

Pomalu jsem si opakovala jména v hlavě. Čtyři kluci a čtyři holky. Jejich rodiče museli mít velkou trpělivost, aby měli tolik dětí.

Molly: „Mio, ty máš nějaké sourozence?"
Já: „Ne, bohužel ne. Hrozně moc bych chtěla někoho takového mít, ale mám jen Emu a Olivera, ale nejsou to moji praví rodiče, jak jsem se včera dozvěděla a musíme se odstěhovat."
Molly: „Promiň, nevěděla jsem, že nemáš nikoho z rodiny."
Já: „Neomlovej se, mám Emu a Olivera a beru je za svoje rodiče. Bohužel už budu muset jít. Ráda jsem Vás poznala, ale doufám, že Vás nevidím naposledy."
Molly: „Někdy se uvidíme zase."
Já: „Dobře, tak ahoj.
Všichni: „Ahoj."

Utíkala jsem domů nejrychleji, jak jsem uměla. Otevřela jsem dveře, vběhla do domu a uviděla rodiče u stolu.

Táta: „Mladá damo, kde jste se courala?"
Já: „Promiňte mi to, ale šla jsem ještě na louku a viděla tam srnky, jeleny, zajíce a jejich mláďata. Bude mi to hrozně moc chybět."
Máma: „Já tě chápu. My se najíme a pak už pojedeme ano?"
Já: „Dobře, půjdu si pro věci."