Nemyslím, cítím

Kluk s berlema, holka ve žluté mikině

Pondělí 5:00

Budík

Nejotravnější zvuk planety, zvuk který tě vytrhává ze snění a říká ,,Tak stačilo odpočinku, dál už nesmíš."

Víkend jsem prožila, ostatně jako každý jiný. Spala, četla, učila se, sledovala seriál.

Ale tenhle víkend měl neco navíc.

Damian

Celý víkend jsme si psali. Nezažila jsem ukecanějsího kluka. Dá se sním mluvit o všem, probrali jsme toho tolik, a já si uvědomila že jsem o víkendu ani jednou nebrečela...po dlouhé době.

Zjistili jsme že nás učí stejní učitelé, probrali jsme tedy školu, krom toho taky sourkomější záležitosti, z ničeho nic mi povyprávěl o tom jak se rozešel se svou ex, a pokaždé když jsem vyjádřila svůj názor napsal "Mluvíš mi z duše"

Opravdu ? Opravdu to tak je ? Někdo kdo má moje názory, souhlasí se mnou...jo to se mi líbí.

8:03

Odemykám svou skříňku a vytahuji si učebnice. V kapse mi zavybruje mobil. V naději že mi napsal Damian nahmatám mobil a podívám se.

Ah, Viki

Viki- PROBOHA KDE ZASE JSI

Já- u skříněk, už tam budu.

Po první hodině jsem se Viki pochlubila že jsem se seznámila s někým novým.

,,Ukaž jeho insta." pousměju se a najdu si jeho profil. ,, Je mu 17, studuje tu elekromechanika, dvě patra nad náma, v 308 myslím. Jo a zlomil si nohu, takže má berle." ,,Takže dneska hledáme kluka s berlema ?" Podala jsem Viki mobil aby si prohlédla jeho fotky. ,, Jo asi jo, hledáme. Co na něj říkáš ?" ,, Jo vypadá mile, asi je vysoký...docela pěkný." Mrkla na mě. Protočila jsem oči. ,, Sotva ho znám a absolutně nepočítám s tím že by z toho něco bylo..." ,, No...ale píšeš si s ním, jak tě znám že si s nikým nepíšeš, řekla bych, že je speciální."

Zarazio mě to. Je to pravda.

,, No...asi jo. Já nevím."

11:50

O přestávce přišla do třídý učitelka. ,, Na příští hodinu se stěhujte do 304 prosím."

Viki se na mě podívala. Usmála jsem se. Obě jsme myslely na to samý, potkáme ho ?

Hodina technologie. Nejlepší možná ukolébavka. Hned po zazvonění jsem si lehla na lavici v domnění že se dobře prospím a naženu si spánek, který mi díky Damianovi chyběl. Ten kluk snad vůbec nespí.

Ležela jsem na lavici a nechala se pomalu unášet do nevědomí.

Nic, jen rytmus mého pravidelného dýchání a mé těkavé myšlenky rozbíhající se do všech možných stran.

,, Amy Kolesárová!"

Cítila jsem narážející Viktoriin loket do mých zad. Otevřela jsem oči a narovnala se.

,,Ano ?"

,, Určitě to perfektně umíš když mi tu spíš. Pojď třídě vysvětlit druhy podložek proti tření a nýtové spoje."

Při vstávání ze židle jsem ještě rychle pošeptala Viki prosbu o pomoc a došla před tabuli. Po několika minutách mého mlčení mě učitel začal zesměšňovat před třídou, jak má ve zvyku.

Drž už sakra hubu a nech mě jít si sednout. *zazvonil zvonek* ,, Fajn, za pět, příště si tě proklepnu znova."

Rychlým tempem jsem si došla pro věci a vyšla na chodbu. Nečekala jsem ani na Viki, na nikoho, potřebovala jsem být co nejrychleji ve třídě. Bolest ohryzku a zalité oči mi napovídaly že jsem krůček od rozbrečení.

Na chodbě bylo plno lidí, protlačovala jsem se davem a běžela dolů ze schodů. Vepředu to někdo zdržoval. Vtlačila jsem se mezi ostatní a proklouzla kolem vysokého kluka.

*cvak, cvak, cvak.*

Zvuk berlí, chudák kluk, pajdat s berlema ze schodů. Už jsem byla u dveří své třídy když jsem se zarazila.

Berle? Berle!

Otočila jsem se a vrátila se ke schodům, ale berle nikde. Sakra. Vytáhla jsem mobil a napsala Damianovi.

Já- čau, hele asi jsem kolem tebe teď prošla :D Mám žlutou mikinu, neviděl jsi mě ?

,, Můžeš mi řít proč jsi utekla ?" Viki se na mě nechápavě podívala. ,, Nic jen se mi chtělo brečet. Asi jsem potkala Damiana." ,,Fakt ? pozdravili jste se ?" ,,Ne, nevsimla jsem si ho a až potom jsem si to uvědomila."

On- Jo, nějaká žlutá mikina do mě vrazila xD

,, Sakra." Zasmála jsem se

Já- Promiň :P