Nemyslím, cítím

Studené dlaně

Sobota 8:15

Ráno mě mobil upozornil na 18 nových zpráv od Damiana.

Haha, smůla kluku, trochu tě potrápím.

Ano mrzí mě to, těšila jsem se na něj, ale přece musí vědět že nejsem žádná 'hej počkej' a když něco řeknu, přece to platí ne ?

Co si to namlouvám, fakt ho chci vidět...

Po ranní sprše jsem se rozhodla že si nezkazím den. ,, Mami, pojedu do města do obchoďáku, něco si koupím jo ?" Nečekala jsem na odpověď, věděla jsem že mě nechá, věděla jsem že se bude snažit aby to nevypadalo že mě nechává si dělat co chci z lítosti, ale stejně to jde vidět.

Z šatníku jsem si vybrala uplé pruhované bílo žluté tričko, k tomu highwaist jeans černé barvy s černým opaskem. Namalovala jsem se a učesala.

Vidíš to, hned se cítíš líp.

Počasí mi přálo pro lepší náladu. Přesně moje oblíbené počasí, kdy mi není vedro s kabátem, ale není mi zima bez něj. Modré nebe a nadýchaná oblaka. Při cestě na vlak jsem si užívala čerstvý ranní vzduch, nasadidla jsem si sluchátka a pustila nové albom od The weeknd a dala maximélní hlasitost, abych zajistila že neuslyším okolní svět.

Jen já, hudba, a čerstvý vzduch při cestě na vlak.

10:36

Přešla jsem most mezi vlakovým nádražím a obchodním domem a vešla dovnitř, mezi stovky nakupujících lidí. Zalil mě příjemný pocit. Mezi lidma se cítím schovaná, prochází kolem mě skupinky lidí, ale já jsem jen sama se sebou, přijemný pocit, mezi lidma, avšak sama. V rozzářeném obchodním době kde z každého obchodu hrála jiná hudba, spoustu možností kde zrovna ztrácet čas.

Rozezněl se mi mobil, další zprávy od Damiana. Zamířila jsem do House a za chůže si pročítala omluvné zprávy, jak ho to mrzí, že mě chtěl vidět, a upřímě, udělalo mi to radost. Pocit toho že lituje toho, že to posral.

Stejně jsem se rozhodla ho potrápit ještě víc a nechat mu zobrazeno, a navíc jsem se zrovna ponořila do regálu s novou kolekcí košil z House.

Ah bože chci je všechny.

V kabince jsem si vyzkoušela několik kousků, nešnáším světlo v kabinkách, zvětšuje tam kde nemá, pokaždé je pro mě traumatzující zážitek si tam sundat oblečení a dívat se na sebe.

Prohlížela jsem si tričko s Avengers potiskem, když se mi rozezněl mobil.

Damian.

Poprvé mi volá.

Rozbušelo se mi srdce.

Sakra sakra sakra.

Nesnáším když mi někdo volá, mluvit s někým ale nevidět ho, co když se přeřeknu, nebo mě pochopí nějak jinak ? Stresující moment.

Stojím v kabince a zírám na display, dvě ikony, vzít či položit.

Dobře, nadech, vydech, tři, dva...jedna.

,,Halo?"

Panebože kdo říká halo ? Proč jsem to řekla ? Co třeba ahoj ?

,, Ahoj, kde teď jsi ?" zamračila jsem se, proč se ptá ? ,, No...v Ově v obchoďáku, proč ?" ,,Fajn, za půl hodiny mě čekej na tramvajce před obchoďákem." zavěsil.

,,Wtf?" rozbušilo se mi srdce. On sem přijede? Nedal mi ani možnost odmítnout, přece hraju uraženou. Při představě že za mnou dojede, a budeme se bavit, STŘÍZLIVÍ?

,,Sakra sakra sakra." Začala jsem se rychle převlíkat. Vzala dvě trička a jedny rifle a pospíchala na pokladnu. ,, Sedmsetdvacet prosím." ,, Kartou." Cítím jak se mu chce z toho stresu čůrat a jak se mi krev nahání ho hlavy. Vybavila jsem si slova svého doktora, vyvaruj se emočnímu vypětí.

Jak můžu, když jsem vystavena takovým šokům?

Z obchodu jsem zamířila přímo na záchod. Cítím jak se mi pomalu zvedá žaludek.

Kurva to ne...

Přidávám do kroku, očima vyhledám nejbližší záchody a zamířím přímo dovnitř, nejbliší volná kabinka, otevřít dveře, dovnitř, zamknout, jednou rukou chytám vlasy, skláním se a...

Vyborně Amy, fakt super.

Po vyzvracení snídaně se svalím na zem. Do očí se mi vhrnou slzy.

Proboha co se to zase děje.

Člověka to postupem času už ničí, nemocné srdce je dosti vážný problém, hlava říká "Je to vklidu, nic se neděje." ale srdce začne vyvádět jako o závod i ze sebemenšího stresu, a vyvolává mdloby. Na mobile kontroluji, kolik mám času na to se sebrat.

15 minut, super.

Zvedám se a u umyvadla si začnu vyplachovat vodu, snažím se ignorovat zděšené pohledy žen které prochází kolem mě. Jedna s mě dokonce zeptala, jestli jsem v pořádku. ,, Jojo, nic se neděje." Protože ono se doopravdy nic neděje, ale moje srdce je blázen.

V kabelce jsem díkybohu našla pár posledních žvíkaček. Při pohledu do zrcadla jsem se trochu upravila, pořádně si umyla ruce a odhodlala se pomalu vyjít Damianoi naproti.

Nepřemýšlej nad tím. Je to normálí kluk, bude to v pohodě, ty budeš v pohodě, je ukecanej, bude mluvit, nebude trapný ticho, bude to v klidu.

Pomalu jsem se blížila na zastávku, moje srdce ze zase zrychlovalo.

On- Přijedu tramvajkou číslo 8, za chvilku tam jsem.

Zastavila jsem se několik metrů od stanoviště, jen abych ho mohla vidět už z dálky a nehledala ho. Vítr začal foukat tak silně, že mi naprosto rozfoukal vlasy, snažila jsme se to rukama zachránit ale bylo mi jasný, že jsem už tak dost rozcuchaná.

V hlavě jsem si představila jak asi vypadám a pousmála se tomu.

Ten bude nadšenej, jestě ho třeba rovnou pogrcám až přijde.

Z dálky jsem viděla přijíždět tramvaj číslo 8

Fajn, havně klid.

Zastavila. Začali vystupovat lidé, očima jsem sjela každého zezhora dolů.

Proud lidí vystoupil ale Damian nikde.

Možná přijede později ? Možná jel omylem do jineho obchoďáku? Možná si zpletl tramvaj ?

Těsně před tím, než tramvaj zavřela dveře, vystoupil vysoký, černovlasý kluk s berlema.

Srdce se mi v ten moment zastavilo.

Fajn, už jde, poslední prohrábnutí vlasů, hlavně klid.

Stál naproti mě na semaforu, chvilku mu trvalo, než si mě všiml, v ten moment se usmál...tak...klině?

Došel ke mě, překvapivě dost rychlím tempem na někoho kdo má berle.

,,Ahoj." objal mě pevně kolem pasu, jeho výška mě překvapila, musela jsem se postavit na špičky abych ho mohla obejmout kolem krku, na levé tváři jsem ucítila jeho jemné strniště. ,,Ježiši, ty jsi fakt vysoký." Pustil mě a podíval se na mě, usmíval se. ,, To je mi ale novinka." Přendal si berle do jedné ruky a podal mi volnou ruku, stiskl mi ji pevně. ,, Takže ja jsem Damian, těší mě." Pronesl důležitým hlasem. Zasmála jsem se trochu se vznešeně poklonila. ,, Amy, taky mě těší."

Pustil mou ruku. ,,Tyjo, ty máš ledové ruce."

Jo to proto že jsem nemocna, mam nepouzitelne srde a spatně se mi prokrvují končetiny.

,,Jo no je mi zima..." ,

,Fajn, tak pojď pujdem dovnitř."