Nemyslím, cítím

Jdeme ven ?

Když jde o seznamování s novýma lidma, pokaždé jsem nervozní jako prase před porážkou. Ovšem jen, když jsem střízlivá. Alkohol ze mě dělá kompletně jiného člověka, podle mě, lepšího člověka. Proto, když se seznamuji, volím variantu ,, Tak zajdeme do čajovny, dáme si dýmku, dvě tři sklenky vína..." Protože pro mě, pro mě jsou ty sklenky vína elixír extrovertní nálady.

Proto, když jsem uvažovala nad tím jestli s Damianem pokročíme dál a sejdeme se osobně, už jsem přemýšlela, jaký bar navštívíme. Protože přestože je Damianovi 17, díky jeho výšce a vzhledu vypadá na 20, a proto je pro mě ideální vspupenkou na místa kam nezletilí nemůžou.

Naše psaní trvalo už týden, a nebylo to jen klasické "jak se máš, co děláš?"

Naše itenzivní, každodenní psaní od rána dovečera obsahovalo zajímavé témata která jsem s někým jen tak neotevřela. A už vůbec né s někým, koho znám týden. A kupodivu, radost z našeho seznámení jsem neměla jen já, ale i on. Proto jsme se předběžně domluvili, že spolu zajdeme v sobotu ven, a já jen doufám, že to kouzlo při osobním setkání nepomine.

Pátek 18:49

Youtube joga tutoriály. Pokaždé to vypadá tak jednoduše, a pak když to zkouším mám pocit že prasknu. Mobil mi cinká jak blázen, proto pozastavím video a hmatám po něm.

On- A

On- M

On- Y

Jako dítě která si vyžaduje mou pozornost, jak sladké.

Já- Anooo ?

On- Dneska mám doma akci, nechceš přijít?

Podívala jsem se na sebe.

Rozcuchaná, nenamalovaná, v pyžamu, snažící se na podlaze v pokoji následovat Joga tutorial.

Já- Dneska se mi to nehodí :/ ale zítřek platí, ne ? Nepřežeň to, ať nemáš kocovinu :P

On-To já nemívám, neboj :D

Povídali jsme si, dokud mu nezačali chodit první hosti. Vím, že má Damian alkohol rád, a rád je mezi lidma. Mohla bych to prostě brát tak jak to je a neřešit to, tobych to ale nebyla já. Pokaždé hledám za vším důvod. Potřebuju na to přijít.

Chudák ani neví, jak moc nad ním přemýšlím. Je pro mě jako hádanka kterou se snažím rozlousknout.

To že teenager v tomto věku se rád baví, to je naprosto normální. Ale na něm, na něm je něco zvláštního.

Podle toho co mi řekl, všechny párty se odehrávají u něj doma. Lidi jsou zvaný, a maj tam u něj prakticky všechno zadarmo, chlast zařídí, jídlo zařídí, prostředí taky. Pokaždé sezve spoustu lidí a nechce za to nic, a lidi mu tam pochopitelně rádi chodí, kdo by taky nechtěl, zadamro, že ?

Dami, ty to nejen chceš, ty to potřebuješ. Ale, proč?

Kluk který pořádá akce u sebe doma, přibližně dvakrát týdně, to musí být šílené výdaje, a ti idi ho nazpět nezvou.

Ti lidi tě zneuívají, a ty to ještě nevíš...

Vyvolávalo to ve mě hněv. Jeho naivita mi vadila. Měla jsem chuť tam dojet a vyhodit všechny ven, jsou jak komáři, přisáli se na něj a jen ho vysávají a vysávají. Ale on si to uvědomí, až už bude ůplně vysátý, a ti komáři se na něj vyserou, protože už nebude mít co dát.

Kupuješ si je...

Začala jsem cítit ochranářské pudy.

Proč to pro ty lidi děláš ? Potřebuješ si je udržet ale, co je za tím ...?

Šla jsem si vyčistit zuby, když jsem procházela kolem kuchyně, periférně jsem viděla mé rodiče. Utrépené, unavené rodiče, sedící naproti sobě u stolu, diskutující o mém zdravotním stavu. Člověk si možná řekne, proč u toho nejsi taky, když jde o tebe ? Jo, to bych musel mít můj názor u nás doma nějaku váhu.

Zamkla jsem se v koupelně. Prohlížela si v zrcadle každou malou nedokonalost na svém obličeji a usoudila že pleťová maska neuškodí. Po sprše si dala masku na vlasy, nalakovala nehty, namazala se mandarinkovým olejíčkem.

Panebože chystám se jak na nějaké rande...

Podívala jsem se na sebe do zrcadla. ,, Tak, neuškodí když se mu budu trochu líbit ne ?"

Po několikati minutách jsem se dostala ze zapařené koupelny. Při přebíhání přes chodbu jsem zaječela ,, DOBROU!" a rychle se zavřela v pokoji.

Jak já nesnáším tu zimu, která na člověa čeká pokaždé když vyleze ze sprchy. Hned jsem se oblékla do pyžama a skočila do postele.

Kotroluji mobil, žádná upozornění, žádné zprávy. Damian má asi moc práce s opijením se.

Snad nebudeš mít kocovinu...

Zavřu oči a pomalu usínám

1:44

*cink*

neeee...

*cink, cink*

Pomalu otevírám unavené oči.

Při odemknutím mobilu mě ozáří jas displaye až se mi oči zalijou slzama.

On- piiiicii

On- jswem uplnne na sracku xd

On- broci přinesli travu

nooooo počkej...COŽE ?

Dobře dobře, taky nejsem svatá, ale ostatní lidi v tom fakt nepodporuju!

Já- No tak to si neber, prosím.

On- kuřátkoo ja te vzbudil ze?

jop...and wait what ?

Já- je to moje vina, měla jsem nahlas mobil...tu trávu si fakt neber jo...

On- pozde xd co s tím uděláš... xd

Co s tím uděláš....

Tahle situace mě vzpomínkou přesunula do mého posledního vztahu. Kde mě můj ex přesně tímhle způsobem psychicky vydíral. Něco si vezmu a ty, co s tím uděláš ? Beru to jako nechutné vyhrožování, a vyvolává to ve mě vzetek.

Jak chceš.

Já- Fajn. Jdu spát, a zítra s tebou nikam nejdu. Takhle tě nechci vidět. Dobrou.

Vypla jsem mobil, a s ledovým klidem, usla.