Heartbreaker{Lee Taeyong w/?}

{ 1 }

                             
                                -------

„Konečně Tae,myslel jsem si,že už nedorazíš.“ zakřičel můj kamarád Donghyuck přes celou školu. Jeho pronikavý hlas by jste nepřeslechli to mi věřte. „Toho se bát nemusíš, vždyť ty víš,že jsem všude na čas.“ Donghyuck se nad touto mou větou pouze zasmál.

„Ještě jsem musel psát úkol z matiky. Kdybych ho nedonesl tak bych měl další poznámku a to už nemám v plánu.“ zamumlal jsem a tašku hodil na mou lavici, která byla hned druhá vepředu. Sedl jsem si na velice nepohodlnou dřevěnou židli a z tašky vytáhl učebnice angličtiny.

Když jsem viděl veliký tučný nápis 'English with Fun for Secondary schools' zvedl se mi žaludek. Nesnáším angličtinu,tak moc. Alespoň, že Donghyuck angličtinu ovládá čím dál tím líp a tak pro mě není problém napsat nějaké ty testy, alespoň na známku od dostatečné do chvalitebné. Naposled jsem dostal výbornou z angličtiny v devítce na základce. No.. teď už jsem ve třeťáků, takže tak.

Donghyuck si sedl vedle mě a taky si vytáhl učebnice. Moje učebnice oproti těm jeho vypadaly příšerně. Vždycky si všechno udržoval v naprostém pořádku. „Jak na tom pokračuješ?“ můj otrávený hlas vyrušil z konverzace i spolužáky přede mnou. Jen jsem nad tím pokroutil hlavou. „Docela fajn až na to, že se teď víc věnuju biologii.“ podíval se směrem ke dveřím ve kterých,se v jako noční můře,objevila naše angličtinářka.

Věřte mi nebo ne.. noční můra všech studentů tady. Její krátké vlasy v barvě špinavé blond,nehty nestříhané snad rok obvykle namalovány na růžovo a bílo, ale nejvíc co se mi nechutilo bylo to,jak obvykle flirtuje s několika studenty pomocí své propisky,kterou kouše o hodinách přímo před mým zrakem.

Jakmile se za ní zabouchly dveře věděl jsem, že tohle nepřežiju.

-----------------

Jakmile zazvonil zvonek okamžitě jsem uklidil učebnice do tašky a vydal se ke dveřím. Hyuck hned za mnou. Aby bylo jasno proč jsem tak rychle vysvištěl ze třídy... moje milá paní učitelka mě několikrát seřvala za to, že nedávám pozor a chtěla mi napsat poznámku,ale naštěstí zazvonilo, takže nic nestihla.

Jako další hodina mě čekala matematika na,kterou jsem výjimečně připraven. „Tae počkej na mě!“ zapištěl Hyuck když jsem rychlým krokem odešel ze třídy. „No jo.“ zasmál jsem se nad tím jak se mě snažil doběhnout. Když udýchaně přiběhl tak jsem se konečně mohl opět rozejít do třídy.

Jakmile jsem přišel do třídy tak jsem hned zamířil ke své lavici. Nechtěl jsem strávit svůj milovaný čas nezáživnou konverzací se skupinkou holek, které by si dokázaly můj obličej vytetovat na čelo.

V lavici už seděl můj spolusedící, tentokrát to nebyl Hyuck. Ten seděl s jednou z těch otravných holek a každou hodinu si musel vyslechnout zajímavé povídání o tom jak jsem roztomile jedl jídlo na obědě nebo o tom jak jsem šel po ulici.

„Ahoj Renjune.“ zamumlal jsem a sedl jsem si vedle něj. Abych vás seznámil..Renjun není zajímavý. Jak pro koho. Pro nějakého hledače géniusů a nadprůměrně inteligentních lidí ano. Pro normálního člověka ne. Renjun je opravdu hodně chytrý. Vždycky všechno ví, zná a dokáže na všechno odpovědět. Pokud by jste se ho zeptali kolik je třeba stupňů tak by odpověděl,ale tak že to nikdo nepochopí.

„Ahoj Tae.“ uculil se na mě a dál se věnoval jeho sešitu ve kterém počítal opět nějaké nezajímavé rovnice. Protočil jsem nad tím očima a pohledem se střetl s Hyuckem, který si právě vyslýchal další nezajímavou teorii o tom jakou budu mít příští barvu vlasů. Odpověď je prostá.. zatím nevím. Líbí se mi ta blond co mám teď.

Můj pohled se obrátil na Renjuna, který mi jemně zaklepal prstem do ramene. „Máš rýsovací potřeby?“ že mě ta otázka ani nepřekvapuje. „Jo jedno pravítko,tady.“ z tašky jsem vytáhl jeden kus pravítka na kterém byla čísla od 4 do 7. I tak se s tím dobře měřilo, dokaď nepřišlo na přímku delší než 3 centimetry. „Půjčím ti.“ z tašky vytáhl pravítko tentokrát on. A nebylo jedno. Bylo jich snad 256. „Díky.“ usmál jsem se na něj a převzal si jedno pravítko

-------------

Po úspěšném přežití hodiny, odevzdání mého pečlivě udělaného úkolu a vyslechnutí si řeči od Renjuna o tom, že bych si měl zapsat všechno z tabule jsem konečně vypadl ze třídy.

Na chodbě jsem se co nejrychleji potkal s Hyuckem. „Jaké to bylo?“ zasmál jsem se mu, když jsem viděl jeho obličej. „Nezáživné.“ řekli jsme oba dva naráz. Zasmáli jsme se tomu. „Hele ještě si dojdu na záchod.“ Hyuck jen přikývl a vydal se do třídy. Já zamířil na záchody.

Otevřel jsem dveře a zamířil na první neobsazený záchod. Po chvilce jsem vyšel ven,umyl si ruce a už už jsem chtěl odcházet,ale všiml jsem si něčeho ležícího pro umyvadlem. Sáhl jsem pro to a zjistil jsem,že je to knížka není deníček. Něco takového.

Přišlo mi neslušné to otevírat,ale nedal jsem na to. Otevřel jsem deníček na první stránce a přečetl text.

Milý deníčku,

nikdy bych nevěřil, že začnu psát i druhý deníček. Jeden mám na zapisování mých osobních dnů a do tohodle si budu spíš zapisovat své pocity. Je to snad poprvé co jsem zamilovaný. Nemůžu tomu uvěřit. Nechci mu tolik propadnout. Hlavně nemůžu. Bolelo by to. Nikdy mě totiž nebude chtít. On je docela známý po celé škole,má hodně kamarádů,jdou po něm holky a má nádherné jméno. Jmenuje se Taeyong.

Rychle jsem zaklapl desky. Poslední věta co jsem přečetl mě udeřila jako facka. Někdo je do mě zamilovaný a navíc je to kluk. Ne, že by mi to nějak vadilo ba naopak jsem i docela rád, že to nepíše nějaká holka z TaeyongLover teamu.

Znovu jsem popadl dech a odvahu a otevřel deníček.

Je opravdu okouzlující. Červené vlásky mu opravdu sluší. Doufám, že ho někdy v blízké době potkám a dám se s ním do řeči.

Červené vlasy jsem měl asi před dvěma týdny. Podíval jsem se na datum.

10.11

A dnes je 27.11

Ten chlapec se musí trápit láskou. Nejsmutnější na tom je to,že já ani nevím jeho jméno a těžko ho zjistím. Pokusím se číst dál. Třeba tam někde bude zmíněné jeho jméno či něco co by mi ho mohl připomenout.

Několikrát jsem se na něj zadíval a nemohl jsem od něj odtrhnout pohled. Je tak sakra nádherný. Ale nikdy si mě nevšimne. Nikdy...

Jakoby mě něco bodlo u srdíčka,ne že by mi na něm nějak záleželo,možná by záleželo kdyby jsem ho znal,ale bylo mi ho líto. Trápí se. Najednou zazvonilo. Rychle jsem zaklapl deník a běžel do třídy.

Ve třídě jsem tašku hodil na lavici vedle Hyucka a rychle do ní zavřel deník. „Děje se něco Tae?“ zeptal se Hyuck a překvapeně se na mě podíval. „Ne nic se neděje.“ usmál jsem se na něj.

Hyuck jen zaklepal hlavou a položil si hlavu na lavici. Začala nám totiž hodina biologie.

-----------------

Všechny hodiny už skončily a já i ostatní jsme už ze školy zmizeli. Rychlým krokem jsem šel domů,abych si mohl v klidu popřemýšlet o tom deníčku.

Rychle jsem otevřel dveře od domu a rychlým krokem zamířil do mého pokoje. Sedl jsem si na postel a z batohu vytáhl ten deníček.

Je čas se trošičku začíst.

-------------

Hey guys,Lucas here!❤️❤️
První kapitola je tu a s ní i moje první rozvaha jak dál ❤️❤️
Doufám, že se vám tohle líbilo ❤️🌟
Máte už nějaké nápady na to kdo by mohl být vlastníkem deníku?❤️🌟
-Lucas☀️🌙