Najednou se ozve obrovský hrom a já se schovám pod peřinu, dveře se otevřou a z nich vyjde ten neznámý kluk.
Podle tmavé siluety poznám, že si sedá na kraj mé postele, proto si schovám hlavu pod peřinu.
,,Neboj se, je to jenom bouřka, nic se ti nestane," zašeptá a pohladí mě po zádech. Neznámým důvodem se zachvěji a peřinu si z hlavy sundám.
Ihned se mi naskytne pohled na toho neznámého kluka. Je krásný, opravdu hodně krásný, přistihnu se, že na něj koukám už delší dobu, proto od něj odvrátím zrak a on se uchechtne.
,,Nevadí mi, že sis mě prohlížel, sám se v zrcadle dlouho prohlížím," řekne a z jeho hlasu jde poznat, že si až moc věří. Ego mu určitě nechybí.
,,Ego ti nechybí," šeptnu a on se ke mně více přisune, až ucítím jeho dech na mé tváři. ,,Tobě zase nechybí roztomilost a arogantnost," řekne šeptem.
,,Hele, nebudeme chodit kolem horký kaše, řekni mi, kdo jsi a co tady děláš," otočím se na něj prosebným pohledem a on si povzdychne.
,,Ty o tom nevíš?" Zakývám hlavou v nesouhlas a on si promne kořen nosu.
,,Tak jinak.. nechávali tě tvoji rodiče někdy samotného doma?" Opět zakývám v nesouhlas.
,,A nepřijde ti divné, že zrovna dneska, poprvé tě tu nechali, když je pátek a venku prší? Co víš o jejich práci?" Zeptá se mě opět. ,,Nemluv hádankou," poprosím a on se na mě slabě usměje.
,,Jenom vím, že vlastní nějakou firmu v Gimpu," řeknu a on promluví: ,,Moji rodiče taky vlastní firmu v Gimpu a dostali od těch tvých nabídku, díky které jsem se objevil tady v Busanu."
,,A ta nabídka je jaká?" Optám se a on se na mě smutně podívá. ,,To ti neřeknu, potom bys mě nenáviděl, co takhle začít od znova? Promiň za to, jak jsem tě tady strašil, ale byl jsem nervózní," podrbe se na zátylku a já se na něj usměju.
Už mi ani nevadí, že tady je, aspoň tu nejsem sám. ,,Dobře, jsem Yang Jeongin," podám mu s úsměvem ruku a on ji přijme. ,,Lee Minho, k vašim službám," zasměji se jeho představení a on mě přeleze na druhou půlku postele, potom si lehne a mě si za pás posadí vedle jeho hrudi, stále mě držíc kolem pasu.
Tahle pozice mi je trošku nepříjemná, ale raději budu ticho, nepotřebuji, aby se se mnou potom hádal.
Jakmile se ozve hrom, ihned si hlavu zabořím do jeho hrudi a on mě prsty začne lehce tahat za vlasy. Zvednu k němu pohled, všímajíc si, že mě celou dobu sleduje se skousnutým rtem.
,,Eh, Minho?" Optám se ho a on zatřepe hlavou. Dostanu se z jeho sevření a vyskočím z postele, on mě jen nechápavě pozoruje.
,,Mám hlad," řeknu a otevřu dveře, ale nad tím pohled do tmy, dveře opět rychle zavřu a skočím do postele. ,.Jsi roztomilý," řekne najednou Minho a pohladí mě po mých červených vlasech.
,,Nejsem," řeknu celý rudý. ,,No pojď, dáme ti najíst, vstane a pomůže mi dostat se na nohy.
~~~~~~
,,Tak co si dáš?" Optá se, když se objevíme v kuchyni, zahalené ve tmě. ,,Palačinky," vytáhnu z lednice talíř plný palačinek a položím ho na stůl, kam položím i marmeládu.,,Nemáte tady nějaké svíčky?" Optá se a já mu ukáži k poličce, kde si mamka odkládá voňavé svíčky.
Minho vezme nějaké do rukou, položí je na stůl a posvítí si na ně mobilem, vytahujíc z kapsy od černých džín zapalovač, díky kterému zapálí svíčky a po celé místnosti se rozprostře banánová, čokoládová vůně. Tuhle svíčku mám nejraději.
,,Pojď se se mnou navečeřet," poklepu na židli vedle mě, kde hned po chvíli zaujme místo.
~~~~~~
Annyeong! ^^Přeji všem krásné odpoledne! :3
Snad se dá příběh číst.. :c
Love you all!! <333333
~~~~~~
Xx-Bangtan_Bunny-xX
ČTEŠ
Unknown boy || Minjeong || Stray Kids ✅
FanfictionRodiče mladého Jeongina musí na jeden den, možná na dva, odjet z domu, tím pádem Jeongin zůstane sám doma. Chvíli si to bude užívat, ale když se mu začnou v domě dít divné věci, opět ho chytí obrovský strach a teď sám lituje toho, že nejel se svými...