Rodiče mladého Jeongina musí na jeden den, možná na dva, odjet z domu, tím pádem Jeongin zůstane sám doma. Chvíli si to bude užívat, ale když se mu začnou v domě dít divné věci, opět ho chytí obrovský strach a teď sám lituje toho, že nejel se svými...
,,Tyhle šaty ti moc sluší, Jeonginie!" Zapiští moje mamka, když se jí ukážu v bílých šatech. Ach jo.. co to dělám se svým životem? S faktem, že zítra uzavřu sňatek s klukem, kterého znám chvíli, jsem se už smířil, ale dělat ze sebe holku? Na tom jsme se nedomluvili, i když je pravda, že tam budou pouze moje a Minhovi rodiče, takže se nemusím prý tolik stydět.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
( Jeonginieho šatičky :3)
,,Ty šaty bereme. Sluší ti, ale teď se převleč do normálního oblečení," řekne mamka a usměje se. ,,Eh.. tak dobře," zavřu dvířka od kabinky, sundám si šaty a převléknu se do normálního oblečení.
,,Tady," podám šaty mamce a ta si je opatrně převezme a běží ihned ke kase. ,,No.. už se opravdu na zítřek těším," povzdechnu si a vydám se za mamkou. ~~~~~~ ,,Ještě bychom ti měli koupit něco do vlasů," zapřemýšlí mamka, když právě sedíme na lavičce v obrovském nákupním centru a já popíjím banánový koktejl. ,,Hm," usrknu si koktejlu a mamka se na mě otočí.
,,Kde je Minho a jeho mamka?" Optám se a mamka se usměje. ,,Ti šli zase spolu nakupovat," řekne s úsměvem a já přikývnu. Když tak nad tím přemýšlím, odkud ví mamka s taťkou, že jsem gay? Radši se na to ptát nebudu, ještě se dozvím nepravdivou odpověď.
,,Jeonginie, už tam nic nemáš, pojď.. koupíme ti něco do vlasů. Tamhle je stříbrnictví,"( existuje to vůbec?) Ukáže na obchod, odkud jsou vyvěšeny šperky. ~~~~~~ Když už konečně jsme něco našli, tak mamka je právě na pokladně a já stojím venku u obchodu. Najednou se na mých očích objeví něčí dlaně a já strachem uskočím, držící horkou čokoládu, kterou jsem si před chvílí koupil rozliju na zem.
,,Hádej, kdo bych mohl být," zasměje se, pro mě velice známý hlas. ,,Minho, kterého bych teď nejradši uškrtil," postěžuji si a on své dlaně z mých očí stále nesundá.
,,Špatně, jsem tvůj brzo nastávající manžel," sundá z mých očí dlaně, natočí si mě k sobě blíže a procítěně mě políbí.
Opět ztuhnu, teď je to nějaké jiné, je to jako by mi v podbříšku bouchla atomovka a moje rty se začnou chvít. Horkou čokoládu nechám horkou čokoládou a přitáhnu si ho sobě blíže a opětuji mu polibek, se všemi pocity, které se mi právě teď objevují.
Naše rty k sobě pasují jako puzzle ze skládačky, Minho přidá více na vášni, ale já se od něj nechtěně odtáhnu, jakmile si všimnu znechucených pohledů a zrudnu. ~~~~~~ ,,Jeonginie? Spíš?" Vzbudí mě Minhův hlas a po chvíli dech na krku. ,,Mhm," odpovím více a mlasknu si. ,,Ty jsi tak roztomilý!" Zaječí a já mu do obličeje hodím polštář, který poslepu nahmatám.
,,Au.. za to si zasloužíš trest," řekne s divným hlasem do mého ucha a já ho od sebe odstrčím. ,,Na to nemám čas, na zítřek se musím pořádně vyspat!" Zařvu a polštářem si zacpu uši a více se od něj odtáhnu, až jsem skoro na konci matrace. No.. teď hlavně nedělat prudké pohyby, nebo spadnu a ten ďábel se mi vysměje.
