Unknown boy || Minjeong || Stray Kids ✅

🌹{5}🌹

Od té doby, co jsme se s Minhem více poznali a já ho začal více brát už jako kamaráda, to už je týden, ale čím více si začínám všímat, že Minho je nějaký nervózní a furt se mě snaží dostávat do rozpaků.

,,Nechceš se jít projít do parku?" Optá mě a já se na něj nevěřícně podívám a více se přikryji peřinou. ,,Venku. Je. Zima." Řeknu mu a on se uchechtne, obejme mě kolem pasu a stáhne mě na sebe.

,,Hej!" Zrudnu a svůj obličej schovám do jeho hrudi. ,,Ale.. nečervenej se, zlato," políbí mě na čelo a já ještě více zrudnu.
~~~~~~
,,Slyšíš to?" Optám se Minha, jakmile uslyším odemykání dveří. Kývne a spolu se vydáme z obývacího pokoje do předsíně.

Dveře se otevřou a nám se naskytne pohled na moje rodiče. ,,Ahoj, Jeonginie! Oh, vítej, Minho," pozdraví mamka a ihned mě běží obejmout, taťka si s Minhem podá ruku a já to všechno nechápavě pozoruji.

,,Jedli jste už?" Zeptá se mamka a když se jí dostane negativní odpovědi, ihned jde do kuchyně něco uvařit.

,,Jeongine, po obědě tě musíme s něčím obeznámit," řekne taťka a zapne televizi. Přikývnu, chytnu Minha za zápěstí a dovedu ho do svého pokoje.

Když za námi zavřu dveře, Minho mě opět chytne kolem pasu. ,,Notak.. pusť mě," řeknu opět celý rudý, ale on neposlechne a zmáčkne moje boky. ,,Minho! Tohle kamarádi nedělají!" Zastěžuji si a sundám ze svých boků jeho ruce, ale on mě vší silou shodí do postele.

,,To vím taky, ale my už brzy kamarádi nebudeme," řekne, vyhoupne se nade mě a pohledem padne na moje rty, na které ihned přitiskne ty svoje.

Otevřu oči překvapením, snažíc se ho odstrčit, nakonec se úplně přestanu bránit, neschopen se pohnout. Tohle je pro mě něco nového, v tom polibku jsou cítit city.

Když zjistím, že už nemá opravdu cenu se bránit, nebo ignorovat ten fakt, že mě můj kamarád líbá, se rozhodnu mu polibky vyjít vstříc.

Do polibku se usměje a kousne mě do spodního rtu, což způsobí můj menší vzdech a v mém podbřišku jako by se rozletěl roj motýlů.

Více si ho za zátýlek přitáhnu blíže a on mi jazykem vklouzne do mých úst, kde začne válka jazyků.

Když se po chvíli ode mě odpojí, s úsměvem mě pohladí po líčku, koukne se mi do očí a z jeho úst vypadnou dva slova, která bych snad nikdy nečekal, že mi někdo řekne: ,,Miluji tě." Opět se vrhne na moje rty a já nad tím faktem, že mi vyznal city znejistím. Miluji ho taky?

,,Minho, počkej," odstrčím ho lehce od sebe a prsty se dotknu mých napuchlých rtů. Nad tím faktem, že mě tady před pár vteřinami líbal, ještě více zrudnu a on se uchechtne.

,,Copak? Jeonginie, proč se stydíš?" Optá se s pobavením v hlase a pohladí mě po líčku. ,,J-já.. ne-nejsem si jis-jistý, pokud ti zvládnu opětovat t-tvé city," šeptnu a odvrátím od něj zrak. ,,Neboj, udělám cokoliv, aby ses do mě zamiloval, teď pojď, slyšel jsem, že nás tvoje mamka volala na oběd," pomůže mi vstát z postele a spolu se rozejdeme na oběd.
~~~~~~
Jakmile už všichni sedíme u stolu a před námi je polévka taťka spustí: ,,Víš Jeongine, ty sám víš o tom, že naše firma pomalu, ale jistě se začíná rozpadat, tak jako firma tady rodičů Minha. Proto jsme se rozhodli, že naše firmy spojíme a upečetíme to vašim sňatkem."

,,Co-," nestihnu doříct, protože mě přeruší mamka. ,,To je ten důvod, proč jsme odjeli, museli jsme zařizovat zásnuby."
~~~~~~
Annyeong! ^^

Přeji všem krásnou noc! :3

Love you all!! <3333
~~~~~~
Xx-Bangtan_Bunny-xX