Zbraní mafie

2

Pov: Tiffany
Hned jak jsme vešla do třídy, šla jsem se posadit do své lavice. Sedím ve čtvrté lavici u okna. Jen jsem se posadila přišla do třídy naše zástupkyně a zaní šli dvě osoby.
Všichni jsme se postavili a zástupkyně nám pokynula abychom si sedli. Jelikož naše zástupkyně učí jazyky a zná se s mým tátou není na mě zasedlá jako na zbytku třídy. Když si všichni sedly spustila ,, Takže třído dnes k nám přišli dva nový studenti. Jak jste si jistě všimli jsou to dvojčata Clarisa a Thomas Heal." otočila se směrem na ně a pokynula aby se představili.

,, Takže ahoj já jsem Clarisa a tohle je můj bratr Thomas. Je nám šestnáct a přistěhovali jsme se sem z New Yorku."
Dokončila proslov ta holčina, teda Clarisa.
Učitelka se opět zvedla a řekla Clarise ať si sedne ke mě a Thomase posadila do druhé levice u dveří vedle syna jednoho známého novináře.

Clarisa si ke mě přisedla a hned mi podívala ruku se slovy ,,Ahoj já jsem Clarisa a ty?" já jsem ruku přijala a také se představila, ale poté jsme se věnovali látce co byla na tabuly. Odpočítávala jsme minuty do zvonění jelikož pak mám biologie s Viky.

Po zazvonení jsem ze třídy výletěla jak namydlený blesk. S Viky jsme se sešly na záchodech jak jsme měli ve zvyku. Obě jsme se upravily a šli jsme společně do třídy. Když jsme si připravily na hodinu, tak jsem jí řekla co se dneska odehrálo na začátku francouzštiny. Ona mi jen krátce naznačila ke dveřím a já jsem se "nenápadně" otočila. Ve dveřích staly oni. No jaká náhoda.

Poté co jsem ten den přetrpěla jsem jela s Molly domů. Když jsem přijeli vystoupila jsem z auta a šla jsem přímo k taťkovi do pracovny. Zlehka jsem zaťukala a po hlasitém dále jsem vešla. Táta seděl za mohutným dřevěným stolem obrovnany spousty papíry.

Nato že náš dům byl moderní tátova pracovna byla jak z těch klasických historickych domů. Stěny obložené tmavým dřevem, na oknach velké závěsy a dvě postarší křesla naproti stolu. V rohu místnosti byla sedačka a vedle ní malý bar podél stěn byly skříně a knihovny plné tatovych materiálu k práci.

Tátovi nikdy nevadilo když jsme za ním přišli do pracovny, ale musel tu být. Kdyby jen zjistil že tu někdo byl když nebyl doma byly by jsme přísně potrestání. Unaveně vzhlédnul od stolu a podíval se na mě a čekal ci ze mě vypadne. Nadechla jsem se a spustila ,,Tati co víš o Healovích? " podívám se na něj s nadějí v očích. Otec si na mě podívá pohledem typu jak o nich víš.

,, No s Oliverem jsem dřív spolupracoval, ale on si našel pak dceru bosse mafie a přestěhoval se do New Yorku. Pak jen vím že se mu narodila dcera a o pár let později dvojčata syn s dcerou. Pak už jsem o nic neslyšel. Kdysi jsme s Oliverem byly dobří přátelé a on my zachránil život, řekl mi že si to jednou u mě vybere, ale na to nikdy nedošlo. Proč se ale ptáš zrovna na ně?"zeptá se mě otec. Já se na něj nervózně podívám a řeku mu co se stalo dnes ve škole.