Zbraní mafie

9

Pov: Thomas

Ta holka je neuvěřitelná, právě stojím na chodbě a s tím Jonathanem a koukáme jak pomalinku odchází směrem ke třídám. Jonathan se na mě otočil a vypadlo z něj „ H-hey s-sorry brácho já nevěděl že je tvoje, kdybych to věděl ani bych se k ní nepřiblížil" a přitom si mnul ruce a bylo vidět že je dost nervozní a bojí se abych mu nerozbil hubu. Jen jsem se otočil a šel jsem si po svých, samozřejmě jsem mířil za svojí partou, v naší partě nás je 6. Ano 6 a máme tam jednu holku Chloe která chodí s Alexem, pak jsem tam já, Ethan a Aiden, který jsou dvojčata a je trošku oříšek je rozeznat a nakonec tu je Sebastian. Sebastianovi nikdo neřekne jinak než Bast, i když jsem tu nový tak se z nás za krátkou dobu staly dobří přátelé. Všichni viděli tu podívanou a tak jsem si vysloužil pár narážek na můj učet. Teď jsme měli mít ekonomiku a tu mám s Tiffany, jaká náhoda že. Hodinu jsem jakž takž přežil, ale zbytek dne asi nedám.

Stál jsem zrovna na chodbě a povídal si s Alexem, když k nám přišla naše milovaná Abigail s jejíma poskokama. Jen aby jste byli v obraze Abigail je královna a Barbie, vysoký podpatky a tuna make-up nesmí chybět. Pověsila se mi okolo krku a já a Alex jsme si vyměnili tázavé pohledy. „Ahojky, Thomasy, jdeš dneska na tu párty?" Zeptala se až moc přeslazeně a u toho mrkala těma jejíma košťatama, kterým ona říká umělé řasy. Já ani zbytek party jsme o ničem nevěděli, ale když tam bude chlast zdarma proč ne. Ještě chvilku jsme se tam bavili a pak jsme si šli každý po svým. Po vyučovaní jsem měl jet za Tiff abych s ní dělal na to úkolu. Mířil jsem si to k svému autu, když za mnou doběhla Tiffany a podala mi lísteček. Než jsem se stihla vzpamatovat už byla v autě a odjížděla pryč. Ještě chvilku jsem stál na místě a nechápal co se právě stalo. Lísteček jsem otevřel a v něm bylo napsáno: Dneska k nám přijeď okolo čtvrtý jinak si ten úkol uděláš sám😉. No abych řek pravdu já ho nemám v plánu dělat vůbec, jen k ní pojedu a zkusím o ní zjistit co nejvíc. Došlo mi že stále stojím před svým autem, nasedl jsem si a zkontroloval čas 14:36. Ještě si chci zajet na jídlo a pak asi pojedu rovnou k ní. Projížděl jsem městem a zahlídl jsem menší restauraci pokud vůbec. No sice to vevnitř není nic moc, ale lepší jídlo jsem tu snad ani neměl. No za 20 minut musím být u Tiff tak abych vyrazil. Před jejích velkým domem jsem zastavil a zaparkoval na volném místě. Už jsem chtěl zazvonit, když mi dveře otevřela holka. Nemohlo jí být víc jak 19, přeslazeně se na mě usmála. Jen jsem vstoupil dovnitř a to už po schodech scházela Tiffany. Jak mile ji uviděla ta co mi otevřela dveře hned jí tak 50x probodla pohledem. Tiffany si toho nevšímala. „Děkuji ti Sindy že si přivítala naše hosty, ale teď už to zvládnu můžeš jít. A mi půjdeme asi ke mně?"