(Ne)volná?

4. Wolf Night

To bych radši, aby můj spolubydlící byl člověk a ne arogantní vlk.
Budu si muset najít nové ubytování, abych se tohohle samotáře zbavila.
_________________
Pohled Connora

Potom, co odešla nahoru, jsem se vrátil do kuchyně a nějakou dobu trávil sezením u stolu.

Nemohl jsem přestat přemýšlet. Neustále se mi do nosu zabodával pach Jenny. Nemohl jsem jí dostat z hlavy.

Její oči. Hlas. Pach. Prostě jí. Nedokázal jsem přemýšlet nad ničím jiným.
Cítil jsem jí pořád a lehce se mi z toho motala hlava.

Vstal jsem, zhasl a vyšel schody. Ležela....a spala. Klidně oddechovala.

Nemohl jsem si pomoct. Nemohl jsem se udržet. Toužil jsem potom, se jí dotknout. Ještě jednou. Jednou jsem si s ní potřásl a jednou jsem cítil to zvláštní brnění v prstech.
Ještě jednou, se jí potřebuju dotknout.

Nakročil jsem k její posteli. Zastavil jsem. Ne, to nemůžu. Nemůžu se jí dotýkat.
Ale jo, já můžu všechno. Napověděl mi vlk ve mě. Já můžu všechno.

Znovu jsem se rozešel a zastavil u její postele. Přejel jsem jí pohledem, jako lovec svou kořist. Jako vrah svojí oběť.

Naklonil jsem se k ní a zvedl ruku. Už jsem se jí skoro dotkl.
Neměl bych to dělat. Ale já chci.

Pomalu jsem se dotkl její tvář a prsty jí odendal vlasy z obličeje. Znovu mě lehce zabrněly prsty. Neubránil jsem se lehkému úsměvu a ruku odtáhl. Projela mnou zvláštní vlna.
Něco bylo jinak, než u ostatních vlčic.

Lehl jsem si do postele a zavřel oči. Znovu se mi do nosu zavrtal její pach a já začal usínat.

Pohled Jenny

Ráno jsem si nemohla pomoct. Měla jsem chuť se jít projít.

Jenže to tady neznám a tak jsem se nakonec rozhodla, že zavolám Felixovi. Nebude naštvaný, právě naopak.

Převlékla jsem se a sepnula si vlasy, aby mi nepadaly do obličeje.
Vzala jsem mobil, postavila se k oknu a vytlačila Felixovo číslo.

,,Ahoj, Felixi." Promluvila jsem.
,,Jsem rád, že zase slyším tvůj hlas."
,,Taky tě ráda slyším." Usmála jsem se.

,,A co dům? Všechno je v pořádku?" Zeptal se.
,,Mám spolubydlícího. Ale jinak je to fajn." Odpověděla jsem.
,,A kdo je to?" Zeptal se nervózně.
,,Samotář." Řekla jsem a zahleděla se z okna.
,,A neublíží ti?"
,,Ne. Nemá důvod. Kdyby nebyl tak arogantní a neměl tak zvláštní pohled, bylo by to v pořádku." Řekla jsem a všimla si, jak se mi mezi stromy objevil Connor. A mířil k domu. Je mi jedno, kde byl, ale nechci, aby slyšel, jak o něm mluvím.

,,A změnilo se něco u vás?" Zeptala jsem se a ozvalo se prásknutí dveří, jak Connor vešel.
,,Ne. Všechno při starém." Odpověděl
,,Tak jo. Budu muset jít."
,,Fajn. Měj se, Jenny."
,,Zatím, Felixi."

Mobil jsem hodila na postel. Zůstala jsem stát u okna.
Vyšel schody. ,,Kdo ti volal?" Zeptal se. ,,Známý." Odpověděla jsem nezaujatě. ,,Kdes byl?" Zeptala jsem se na oplátku já. ,,Venku." Odpověděl nepřesně.

***

Venku se setmělo a já se rozhodla jít ven. Potřebuju na chvíli pryč.

Začala jsem se oblíkat. ,,Kam jdeš?" Ozval se jeho hlas. ,,Do Wolf Night." Odpověděla jsem a oblékla si lehký kabát. Byl to jedinej klub, kam chodí jenom vlci, lidi tam nesmí.
,,Tam jdu dneska taky. Za mým přítelem. Tobias, jeho strýc vlastní tenhle domek." Řekl a já se zarazila.

,,Fajn." Řekla jsem a sešla schody. Vyšla jsem ven a ovanul mě chladný vítr.

Přeměnila jsem se na vlčici a vběhla do lesa. Díky tomu, že jsem uměla běhat rychle, jsem ve městě byla za chvíli.
Přeměnila jsem se a pomalu procházela městem.

Vešla jsem do slepé ulice a ohlédla se, jestli mě někdo nesleduje.
Vešla jsem dovnitř a srazila se s pohledem Jacka. Hlídal tady.

Přejel mě pohledem a hned ucítil, že nejsem člověk.
,,Nejsi ty ta, kterou vychovával Felix?" Zeptal se a já přikývla.

Vešla jsem dovnitř. Hrála tam hlasitá hudba a svítila barevná světla.
Sundala jsem si kabát a na světlo světa se ukázaly mé tmavě modré šaty.

Zamířila jsem k baru. Vlk stojící za barem, mě celou přejel pohledem. Jeho pohled byl odpornej. Vůbec se mi nelíbil.

O chvíli později jsem si zalezla k nějakému zadnějšímu stolu a pomalu začala upíjet ze skleničky. Chuť alkoholu mi jakoby tancovala na jazyku.

Pohled Connora

,,Ahoj, Tobiasi." Pozdravil jsem a společně jsme vešli do klubu.

,,Tak co? Dům dobrej?" Zeptal se, když jsme si sedli k baru a barman nám nalil zlatavou tekutinu.
,,Jo. Je to sice malý, ale abych byl upřímnej, nevadí mi to." Napil jsem se ze skleničky.

,,A co ta vlčice, co tam s tebou bydlí?" Zeptal se a já na něj upřel pohled. Pak jsem pohledem přejel klub.
Vzadu, v rohu, seděla Jenny. S někým mluvila. Na rtech jí hrál lehký úsměv. Sem tam se napila ze své skleničky.

Pokynul jsem k ní hlavou. ,,Sám se podívej." Hned na to otočil hlavu a podíval se na ní.
Pak se otočil zase ke mě. ,,Je pěkná. A jak se chová?" Zeptal se.
,,Je milá. Nevím, jestli je samotářka, nebo co vlastně je." Řekl jsem rádoby nezaujatě.

,,Jak se vlastně jmenuje?" Zeptal se. ,,Jenny." Odpověděl jsem a znovu se napil. ,,Když jsem si s ní potřásl a když se mi dívá do očí, je mi zvláštně. Mám divný, zvláštní pocit." Zakroutil jsem nechápavě hlavou.
____________________
Teď o těch 'prázdninách' bych tady mohla psát a vydávat víc kapitol.❤️