(Ne)volná?

6. Přitažlivost

Šel jsem po chodbě směrem ke schodům a oči se mi změnili na vlčí. Je moje.
________________
Pohled Jenny

Ozvalo se prásknutí dveří. Zrovna jsem se hrabala v krabici, když jsem slyšela, že Connor vyšel schody.

Jen jsem jeho směrem pootočila hlavu, abych mohla spatřit jeho úsměv. Škodolibý úsměv a v očích mu zablýsklo. Vypadal tak strašidelně.

Odvrátila jsem zrak a dál hledala v krabici nějakou knihu. Narovnala jsem se a chtěla se přesvědčit, že je to skutečně kniha, kterou jsem hledala. ,,Copak hledáš?" Ozvalo se kousek zamnou, až mi kniha leknutím vypadla z ruky.

Nejistě jsem se k němu otočila ve chvíli, kdy se skláněl, aby sebral knihu.
I s knihou v ruce se narovnal a stanul mi tváří v tvář. V jeho očích se znovu nebezpečně zablýsklo a já z něj najednou měla strach.
,,Knihu." Konečně jsem odpověděla na jeho otázku.

Nejdřív jeho zrak sjel ke knize a potom zase ke mě. Knihu mi podal.
Pomalu jsem si knihu vzala, přičemž jsem nevědomky přejela prsty přes ty jeho. Projela mnou zvláštní vlna a já se mu znovu podívala do očí.

Knihu jsem si vzala a obešla ho. V nose se mi znovu usadil jeho pach a prsty mě od jeho doteku brněly.

Posadila jsem se na postel a zjistila, že tady Connor není. Byl dole, v kuchyni. Naštěstí daleko ode mě. Oddechla jsem si.

Otevřela jsem knihu na první stránku. Přečetla jsem si nadpis a pomalu pohledem přejela jednu větu.

Najednou jsem uslyšela sklo, které se roztříštilo o zem. Trhla jsem sebou a knihu zavřela.
Zvedla jsem se z postele a mířila dolů, abych zjistila, co se stalo.

Pohled Connora

Měl jsem takové nutkání jít za ní. Ale nechtěl jsem, ještě ne.

Opřel jsem se o linku a vydechl. Snažil jsem se odolat nutkání za ní jít. Přivlastnit si jí, aby byla jenom moje. A už jí nenechat odejít.

Ta touha za ní jít, byla tak velká, že jsem měl co dělat, abych tam okamžitě nešel. Věděl jsem, že je moje, proto jsem jí tak najednou chtěl.

Chtěl jsem se napít, ale sklenička mi vypadla z ruky a o zem se rozbila.

Zafuněl jsem a začal sbírat střepy. Zvedl jsem zrak ve chvíli, kdy Jenny vešla do kuchyně, ale zůstala stát u dveří.

,,Všechno v pohodě?" Zeptala se. ,,Jo, jasně." Odpověděl jsem a střepy vyhodil do koše.
Cítil jsem, že jsem se o jeden střep musel říznout.

Dal jsem ruku pod proud studené vody ve dřezu. ,,Jen jsem nedával pozor a sklenička mi vypadla z ruky." Dodal jsem.

,,Fajn." Zašeptala, ještě jednou mě přejela pohledem a pomalu odešla.

Tohle už dlouhou nevydržím. Zítra bude moje. A už navždy bude moje.

Vyšel jsem schody teprve, až když jsem si byl jistý, že spí.
Zastavil jsem kus od její postele. Tak strašně moc jsem​ jí teď chtěl. Chtěl jsem jí obejmout a už nepustit.

S vydechnutím jsem šel spát. Snažil jsem se na ní nemyslet, ale nebylo to možný.

***

Pomalu jsem otevřel oči. Jenny stála u okna a hleděla do knihy.
Je jenom moje.
Pomalu jsem vstal a rozešel se k ní.

Pohled Jenny

Druhá postel zavrzala, jak se Connor zvedl. Včera mě záblesky v jeho očích děsily. Ani nevím, kam včera ráno tak zmizel.

Slyšela jsem jeho kroky, jak jde pomalu ke mě. Ale i tak jsem stále stála u okna a hleděla do knihy.

Do nosu mi vlétl jeho pach, zezadu na krku jsem cítila jeho horký dech a byl tak blízko, že jsem cítila jeho tělesné teplo.

Pomalu mi omotal ruce kolem pasu a zezadu se na mě lehce natiskl.
Nebudu lhát, překvapilo mě to a i mírně vyděsilo. Ale evidentně má jen dobrou náladu a dává to patřičně najevo.
Ani tak mi nevadily jeho ruce omotané kolem mého pasu, jako spíš jeho pach, který​mi zvláštně motal hlavu.

,,Dobré ráno." Zašeptal a jeho horký dech ovanul mé ucho, až jsem se lehce zachvěla.
Zvedla jsem zrak od knihy a podívala se na krásný les za oknem chatky.
,,Dobře ses vyspal, mám pravdu?" Zeptala jsem se a snažila se znít klidně, přestože mě jeho veliká blízkost dost znervózňovala.
,,To si piš. Co to čteš?" Zeptal se. Jeho horký dech na mém uchu a krku mi na celém těle vytvořil husinu a donutil můj tep přidat. Cítila jsem, že kdybych teď promluvila, hlas by se mi chvěl. A nevím, jestli to bylo tím, jak moc mě jeho blízkost znervózňovala, nebo tím, že jeho horký dech na mém uchu a krku mi byl příjemný.

Pozvedla jsem knihu trochu víš, aby mohl aspoň trochu vidět na text.

,,Ellen zatajila dech a s úžasem v očích sledovala ten naprosto dokonalý a nezapomenutelný západ slunce. Krásnější západ v životě neviděla a za nic by tenhle okamžik nevyměnila." Přečetl větu na začátku stránky.
,,Co je to za knihu?" Zeptal se. ,,Dostala jsem jí od alfy, který mě vychoval." Odpověděla jsem a knihu zase dala níž.
,,Znáš ti knihu, že jo? Nečteš jí poprvé." Zeptal se zvědavě.

Pousmála jsem se a knihu zavřela.
,,Ellen nemohla uvěřit, že se to stalo. Nemohla uvěřit, že už to nikdy nebude jako dřív. Kdyby tohle věděla, když Sebastiana potkala, nikdy by s ním nechtěla mít nic společného. Ale teď už je konec. Nejde vrátit čas." Řekla jsem zpaměti poslední větu této knihy.
,,Takhle zní konec té knihy." Povzdechla jsem si.