(Ne)volná?

8. Našel?

,,Prosím, jdi dál. Tvůj osobitý pach je jako dýka." Zašeptala jsem a zády se srazila se stěnou.
___________________
Pohled Jenny

Ale on se ke mě stále přibližoval a jeho oči mě přejely od hlavy až k patě a zase zpět.

Zastavil kus ode mě. Musela jsem zavřít oči, aby motání hlavy ustalo.
Když jsem oči otevřel, byl blíž, než se mi líbilo. Byl moc blízko.
Ucítila jsem stisk jeho ruky na zápěstí a lehce vdechla jeho pach, jako bych ho chtěla cítit.

Lehce chytil mé zápěstí a mé ruce pomalu zvedl nad mou hlavu. U toho mi celou dobu hleděl do očí.
Nejenže se mi hlava motala, teď mě začínala i bolet.

Proto jsem znovu zavřela oči a přála si, aby motání i bolest hlavy zmizelo.
Trhla jsem sebou, když jsem jeho dech ucítila na krku. Ale mé ruce byly v jeho pevném sevření nad mou hlavou.

Otevřela jsem oči a zjistila tak, že jsou jeho rty až nebezpečně blízko mého krku.
,,Nedělej to prosím." Zašeptala jsem, protože jsem nechtěla aby ochutnal mou krev. Ne teď. Je ještě moc brzy. A vsadila bych se, že on právě měl v plánu mě lehce kousnout na krku a tak mou krev ochutnat.

,,Proč ne?" Zašeptal mi provokativně do ucha. ,,Nechci." Odpověděla jsem.
,,Ale já to chci." Řekl a já ucukla hlavou.
,,Ne teď." Dodala jsem, abych ho uklidnila. Vydechl mi do krku a potom mě pustil a ustoupil ode mě.

Následně se otočil a rychlým krokem odešel z kuchyně. Trhla jsem sebou, když se ozvalo prásknutí hlavních dveří.
Hlava mě přestala bolet i se motat. Byl pryč. Konečně.
Posadila jsem se na židli a zklidnila si dech.

Všechno bylo v háji. On mě nenechá odejít. Vidím mu na očích, že mě chce. Že chce, abych byla jeho, už napořád. Ale já to nechtěla.

Pohled Connora

Přeměnil jsem se na vlka s šedou srstí, která na špičkách jednotlivých chlupů, měla barvu jako stříbro.

Vběhl jsem do lesa a snažil ze sebe dostat její pach.
Jen tak jsem prostě běžel a přemýšlel.

Vypadala, že se jí to nelíbí. Že se jí nelíbí, že jsem její druh. Ale má smůlu! Je moje, jenom moje. A bude moje. Ať se jí to bude líbit, nebo ne.

Ještě jsem přidal. Potřeboval jsem ze sebe všechno dostat během. Proto jsem běžel, co mi síly stačily.
Jenže běh nestačil. Potřeboval jsem něco víc.... adrenalin. A právě proto jsem zamířil k silnici.

Vběhl jsem na silnici a zastavil. Každý o mě věděl, že jsem šílenec. To nebyla žádná novinka.

Uslyšel jsem blížící se auto a po chvíli ho i uviděl. Když řidič zjistil, že neutíkám, začal zběsile troubit. Já se však ani nepohnul. Mé srdce začalo strachem zrychlovat a to přesně jsem chtěl. Auto se rychle přibližovalo a záblesk jeho světel mě udeřil do očí. I tak jsem se nepohnul.

Řidič prudce dupnul na brzdu a když jsem viděl, že to neubrzdí, odrazil jsem se a vběhl zase do lesa.

Řidič začal nadávat a potom odjel. Miloval jsem ten strach, když se ke mě auto přibližovalo.

Vím, že jsi šílenec. Ale že až takovej? Ozval se hlas přes vlčí komunikaci. Otočil jsem se k Tobiasovi.
Potřeboval jsem adrenalin. Zkonstatoval jsem, jako by to snad nebylo jasný.
Proč? Zeptal se nechápavě.

Protože jsem se potřeboval nějak zbavit touhy, vrátit se.... za svou družkou. Odpověděl jsem a tmavý vlk přede mnou sebou nepatrně trhl a pozvedl uši.
Tys jí našel? Zeptal se nevěřícně a ještě o trochu se napřímil.
Ano, Tobiasi, našel. V duchu jsem se uchechtl. Konečně. Dodal jsem úlevně. Bylo totiž načase, abych jí konečně našel a aby se mé vzteklé já stáhlo do pozadí.

Koho? Zeptal se nadšeně. Pohlédl jsem mu do očí. Jenny. Vyslovil jsem její jméno a Tobias trhl uchem.
Ona? Tvá spolubydlící? Zeptal se.
Jo, ona. Přitakal jsem.
Není zač. Dodal a já chvíli nechápal, než mi došlo, že to on mě dostal do té chatky.... to on mě dostal k mé družce.
Děkuju. Dodal jsem.

Ale potřeboval jsem ze sebe dostat vztek pomocí strachu, protože to vypadá, že Jenny není zrovna nadšená, že jsem její druh zrovna já. Na znamení toho, že mě to štve, jsem zavrčel.
Třeba jí nevadí, že jsi to ty, ale vadí jí to, že má druha. Třeba to nechtěla. Navrhl, ale to mě zrovna moc neuklidnila.
Tak se s tím bude muset smířit! Protože je moje a už bude, pořád. Ať se jí to líbí, nebo ne! Zavrčel jsem a vztekle stáhl uši k hlavě.

Buď opatrný. Nebuď na ní zlý. A hlavně buď opatrný s..... ochutnáváním její krve. Řekl přes vlčí komunikaci a já uši zase napřímil.
Už jednou jsem ochutnávání krve u druhů a družek viděl. Když to uděláš špatně, může to pro ní být hodně bolestivý. Vysvětlil.
Nebudu na ní zlej, ale.... čekal jsem tak dlouho a tak dlouho jsem jí hledal. A s tím je konec. Zastříhal jsem ušima, když kolem projelo další auto.
__________________
Zase po delší době kapitola❤️