(Ne)volná?

10. Hledal jsem tebe

A potom můj pohled padl na bar. Seděla tam dívka. Tmavě zrzavé vlasy jí spadaly do obličeje. Ale poznal bych jí kdekoli.
__________________
Pohled Jenny

Barman přede mě položil dalšího objednaného panáka a šel za někým jiným.

Ucítila jsem na rameni něčí ruku. Trhla jsem sebou a otočila se.
,,Běž pryč." Řekla jsem, setřásla jeho ruku ze svého ramene, odklonila zrak a zvala do ruky panáka.

Chtěla jsem se napít, ale chytil mě lehce za zápěstí. Potom rukou přejel ke skleničce a chytil jí do ruky. Opatrně mi jí sebral. Nechala jsem ho, neměla jsem momentálně sílu se s ním prát.

,,Odejdi, Connore." Odvrátila jsem od něj zrak. ,,Jenny...." Oslovil mě. ,,Zklapni a jdi pryč! Nechci tě tady." Zavrčela jsem.

,,Jen tě chci vzít zpátky do chatky." Promluvil znovu. ,,A proč bych měla chtít zpátky?" Povytáhla jsem obočí. ,,Slibuju, že se tě nedotknu, dokud to nebude nesmírně nutné. Ale buď půjdeš, nebo tě odtáhnu." Řekl varovným hlasem.

,,Fajn, jdu. Ale pamatuj, co jsi slíbil. Nedotkneš se mě...." ,,Dokud to nebude nutné." Přikývl. Povzdechla jsem si a slezla z barové židle. Ale hlava se mi zamotala, nohy mě zklamaly a spadla bych na zem. Nebýt ruky, která mě včas zachytila.
Connor mě postavil a mojí ruku si omotal kolem ramen. Potom mi pomohl ven.

Zastavil u černého auta. ,,Čí je to auto?" Zeptala jsem se. ,,Mého známého." Řekl, dostal mě do auta a sám si sedl dopředu, na místo spolujezdce.
Auto se rozjelo.
,,Díky, Kayle." Ozval se Connor a řidič přikývl. Potom ho Connor navigoval, dokud jsme nezastavili u chatky.

Connor vystoupil a potom otevřel i mě. Vystoupila jsem. Málem jsem to neustála a on už se ke mě natahoval, ale já zavrčela a nejistě se rozešla k chatce.
,,Vyřiď Peterovi, že děkuju." Promluvil Connor na řidiče a auto odjelo.

Zastavila jsem u domu. Jenže jsem nemohla nahmatat klíče.
Connor se postavil vedle mě a z kapsy si vytáhl klíče.
,,Tohle už nedělej. Že zmizíš někam pryč a tam se opiješ." Řekl, jenže mě to naštvalo. ,,Nebudu dělat, co ty řekneš! Nebudu tě poslouchat!" Zavrčela jsem.
Ale takovou reakci od něj jsem nečekala.

Upustil klíče, chytil mě zápěstí a přirazil ke stěně domku.
,,Ty naopak nebudeš dělat, co se mi nelíbí! Nebudu riskovat, že se ti něco stane!" Zavrčel a jeho oči se změnily na vlčí.
Nebylo zas tak těžké rozmrkat slzy.

,,Nebudu tě poslouchat. Družka a druh neznamená, že budu dělat všechno, co řekneš." Řekla jsem pomalu, zřetelně a hlavně pevným hlasem.
Sjel pohledem ne moje rty. Když se ke mě přiblížil, hrklo to ve mě. ,,Nech toho, Connore. Nedělej to...." Vyslovila jsem. ,,Podívej se mi do očí a řekni, že nechceš, abych tě políbil." Řekl a já se mu podívala do očí. Ale říct jsem to nedokázala.
,,Přesně to jsem si myslel." Odfrkl si, odtáhl se ode mě, sebral ze země klíče a odemkl. Potom vešel a já pomalu za ním.

Šla jsem do sprchy, kde jsem sebou několikrát málem sekla o zem.
Potom jsem šla do postele a ve vteřině spala.

***

Když jsem se ráno probudila, měla jsem pocit, že mi praskne hlava.

Sykla jsem a opřela se o loket. Bylo mi jedno, že ten prášek a sklenici vody dal na noční stolek Connor. Okamžitě jsem to spolkla a zapila.

Vstala jsem a cítila bolest hlavy. Myslela jsem, že z tý bolesti hlavy snad zešílím.

Sešla jsem schody. Divila jsem se, když jsem na stole našla toasty. Ale Connor tady nebyl.

Nejedla jsem se a šla zase nahoru. Znovu jsem vzala jednu ze svých knih a sedíc na posteli začala číst.
Nedokázala jsem skoro vnímat text. Nevím, čím to bylo.

Ozvalo se prásknutí dveří a já dál hypnotizovala knihu.
Ozvaly se kroky na schodech.

Neřekl jediné slovo. Došel ke svojí skříni a prostě a jednoduše si sundal tričko. Nebudu lhát, zvedla jsem k němu pohled.

,,Proč jsi samotář?" Vyšlo z mých rtů, aniž bych o tom přemýšlela. Stále bez trička se otočil mým směrem
Já však pevně hleděla do jeho šedivých očí, nikoli na jeho tělo.
,,Říkal jsi, že jsi opustil svou smečku, protože jsi něco hledal.... a já se ptám, co." Stále jsem mu hleděla do očí, i když mi stále naháněly strach, jak se v nich nebezpečně blýskalo.

Povzdechl si. ,,Hledal jsem tebe, Jenny. Opustil jsem svou smečku, abych našel svojí družku." Odpověděl a znovu se mu v očích nebezpečně zablýsklo. A já teď neměla slov.

,,Tys opustil svojí smečku, abys našel družku? Kdo by kvůli tomu opouštěl svou smečku?" Nechápala jsem. Já bych kvůli tomu smečku nikdy neopustila. Felixe jsem opustila, protože prostě nechci být ve smečce. Ale kdybych už ve smečce byla, neopustil bych jí, abych si našla druha.

,,Někdo, kdo byl zoufalej. Kdo nutně potřeboval někoho, na koho bude moct být opatrný. Chránit ho. A milovat." Řekl a ve mě se zvedmul vztek.

Zahodila jsem knihu na postel a vstala. ,,A co si myslíš?! Že já potřebuju ochranu?! Nepotřebuju! A nepotřebuju tebe!" Zavrčela jsem.