Po obědě jsem dala kuchyň do původního stavu a odebrala se do svého pokoje. Vzala jsem si knížku a v posteli si četla. Vůbec jsem nevnímala svět kolem, knížky mi vždy pomohly se odreagovat. Po nějaké době mě vyrušila Lea, když mi vtrhla do pokoje.
"Co si myslíš, že jako děláš?" vrhla na mě nechápavý pohled.
"Čtu si?" nechápala jsem o co jí jde.
"Je sedm večer, měla by jsi se připravovat." došla k mé posteli a vytrhla mi knížku z rukou.
"Připravovat na co?" stále jsem tápala.
"Pane bože Angel, na tu party?!" obrátila oči v sloup.
"Já tam ale nepůjdu." přikryla jsem se víc svou dekou.
"Tak to vůbec nezkoušej." vzala deku a celou mě odkryla "máš možnost si najít kamarády, tak se zvedej, nemáme moc času na tom papírku bylo 21:00." založila si ruce na prsou a čekala, že se zvednu.
"Počkej, jak nemáme? My nemáme?" zarazila jsem se.
"Angel, jsi krásná, taková jaká jsi, ale potřebuješ trochu vylepšit a promiň, ale s make-upem to umím líp než ty." ukázala na svůj obličej. Povzdechla jsem si, zvedla jsem se a šla do sprchy. Lea zatím přinesla svůj kufřík s věcmi, co ani nevím k čemu jsou. Měla pravdu, s těmi kamarády i s tím make-upem. Já se moc nelíčila. Dříve v Anglii jsem používala řasenku a více se o sebe starala, ale tady v Praze vůbec. Vyšla jsem v županu ze sprchy a Lea mě nalíčila. Dávala si opravdu záležet a nakonec mi natočila i mé hnědé vlasy. Nedovolila mi se na sebe podívat.
"Máme tu ještě jeden problém." řekla jsem.
"Jestli myslíš tátu, tak s nim jsem už mluvila, když jsi byla zahrabaná pod tou svou knížkou, přijede kolem deváté, je to vyřízené." usmála se a soustředila se dál na mé vlasy.
"To jsem nemyslela, zavolala bych mu sama, ale nemám, co na sebe.." vzdychla jsem.
"Oblečení už jsem ti vybrala, když jsi byla ve sprše, musela jsem mít podle čeho udělat ten tvůj ksichtík, aby to bylo top." ukázala na postel, kde leželi černé skinny džíny a nějaké černé tričko, které ale nebylo moje, Lea si všimla mého pohledu "Jo, to tričko je moje, máš samý nudný, tohle vypadá vždycky dobře a vlasy už jsou taky hotový, tak se obleč, ať se podívám na mé dílo." mrkla na mě. Oblékla jsem si tedy to, co mi připravila. Černé úzké džíny a černé tričko, kde bylo napsáno Nirvana. Znala jsem tu kapelu, ale sama bych si to na sebe nevzala.
"Vypadáš úžasně" vykulila na mě oči a já si všimla, že se jí lesknou "podívej se." ukázala na zrcadlo na mé skříni. Nemohla jsem od sebe odtrhnout oči. Vypadala jsem tak..jinak, ale někoho mi to mé nové já připomínalo..mámu.
"Děkuju." objala jsem jí a vrhly se mi slzy do očí.
"Já vím. Vypadáš, jako máma." stiskla více své objetí "ale zkus brečet, všechno zničíš." odtáhla se.
"Asi bych měla jít než se dostanu na druhou stranu Prahy, bude to chvíli trvat. Buď.." ani jsem nestihla doříct.
"Já vím budu, není mi pět." vzala mě za ruku, cestou sebrala mou kabelku s věcmi, džínovou bundu a vedla mě ke vchodovým dveřím. Vzala jsem si své vansky a vydechla jsem. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem na to vůbec připravená. Lea to na mě poznala.
"Běž už, užij si to a buď svá, takovou tě mám nejradši a moc se neopij!" usmála se do široka a do ruky mi vtiskla ten papírek s adresou. Přikývla jsem a vyšla jsem z domu.
